NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > červen 2009 > Barvy koček [1. strana ze 2 stran]

Barvy koček

Mourovaté kočky

"Prapra" zbarvení

Velká část populace polodivokých i domácích koček je mourovatá. Tak se lidově nazývá šedohnědé zbarvení s různě vyjádřenou černou kresbou. Nejběžnější jsou vesnické tygrované kočky, u kterých jsou vidět vertikálně probíhající černé pruhy na šedavém až pískově hnědém podkladu. Takováto kresba se táhne početnými kočičími generacemi napříč staletími až k divokému předku domácí kočky, ke kočce plavé. Všechna ostatní zbarvení koček jsou tedy nějakými mutacemi tohoto prapra zbarvení.
V moderní felinologii nazývají chovatelé kočky s kresbou tabby. Ve výrazových prostředcích teoretiků i praktických chovatelů neustále narážíme na anglické odborné výrazy. Není se co divit. Základy chovu koček byly položeny již na konci předminulého století a kde jinde, než ve Velké Británii.
Výraz tabby je synonymem pro různé kresby kočičí srsti nezávisle na plemeni. Tabby kočka není nikdy jednobarevná. Její dlouhá, polodlouhá nebo krátká srst má vždy kresbu. Není-li možné kresbu z jakýchkoliv důvodů rozpoznat, ale při tom má kočka tmavým pigmentem orámované nosní zrcátko, hovoříme též o kočce aguti.

Jak vzniká kresba srsti?

Aby se kresba srsti navenek projevila, je nutné, aby základ srsti byl světlejší než samotná kresba. Tomuto předpokladu napomáhá gen pro aguti. Aguti je všeobecné označení pro barvu srsti původních nebo divokých typů mnoha zvířecích druhů, jako jsou myši, potkani, morčata nebo králíci. Jméno aguti je odvozeno od malého hlodavce žijícího ve východní části Jižní Ameriky (Dasyprokta aguti), jehož český název se špatně překládá jako zajíc zlatý.
Za vznik aguti zbarvení je již odpradávna zodpovědný alelický pár lokusu A. Kombinace alel AA nebo Aa tedy vzhled kočky výrazně ovlivňuje.
Aguti kresba je opticky vyjádřena typickým zonálním zbarvením chlupu. Toto charakteristické světlé a tmavé proužkování každého jednotlivého chlupu na horní části těla, se nazývá tiking. Srst na spodní straně těla, na hrdle, hrudi a břiše a na vnitřní straně končetin je světlejší bez proužkování. Světlé proužky jednotlivých chlupů spolu s barvou srsti na spodní straně těla vytvářejí základní (podkladový) odstín barvy kočky, na kterém se teprve dobře odráží barva kresby. V případě, že se jedná o nejčastější a v přírodě běžnou kresbu černou, může mít základní barva mnoho odstínů. Od studeně šedavé, přes pastelově pískovou až téměř k meruňkově narezlé. Nejběžnější je hnědavě šedá, chovatelsky nejžádanější je meruňková. Ta se dosahuje dlouhodobou chovatelskou selekcí.
Recesivní alela a (non-aguti) je příčinou jednobarevnosti srsti. V homozygotním stavu aa se neprojeví tiking, chlup je jednobarevný a tím zmizí jakákoli kresba. Jednobarevná kočka s genotypem aa je v zásadě černá a další barevné variety závisí na skladbě jiných lokusů.
Aby určitá kresba byla zřetelně viditelná, jsou chlupy, které ji tvoří, jednobarevné od kořínků až ke špičce. Jakým druhem kresby je kočka zbarvena, určují geny série T . Geny této skupiny nesou všechny kočky bez rozdílu. Důkazem přítomnosti těchto genů i u koček plných barev bývá občasná náznaková kresba u koťat plných barev (černá, modrá, čokoládová), která s věkem kotěte postupně mizí. Dalším důkazem je velmi častá viditelnost kresby u červených, krémových a želvovinových koček.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA