NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > červenec 2009 > Pejsek z prázdnin [1. strana ze 2 stran]

Pejsek z prázdnin

Možná, že někde potkaly psa svých snů a teď si přejí jediné: vzít si Rexe, Blacka nebo Alíka s sebou domů.

Člověk a pes – přirozená symbióza

Od pradávna provází člověka životem pes a ze sociálně-biologického hlediska jde o dva nejbližší živočišné druhy. Kromě jiného mají společné to, že jsou oba smečkoví tvorové. Od dob prvotního oboustranně účelného soužití se vlastně nic nezměnilo (jen někteří lidé jsou možná osamělejší než tehdy a mají tendenci chápat své psí společníky jako rovnocenné člověku). Nedivme se tedy, že i dnešní děti sdílejí tuto atavistickou potřebu mít svého psa dodnes.

Začátkem 20. století vyslovil psycholog a sociální biolog Stanley Hall smělou teorii*, že člověk za svého života projde všemi fázemi evoluce: nejmenší děti mají chování zvířat, adolescenti se chovají jako Homo erectus a dospělci jako Homo sapiens. Batolata, která mají možnost pozorovat psy a napodobovat je s převahou emocionální složky nad rozumovou, mohou být v dospělosti psychicky vyrovnanější než ta, která tuto možnost neměla; u adolescentů pomáhá starost o psa posilovat smysl pro zodpovědnost a respektování potřeb druhého; a podle stejné teorie si zkoušejí dospělí jedinci nejprve starost o psa, než do rodiny přibude dítě – a to od finanční stránky věci, přes poskytování lásky až po potřebný čas. V pokročilém věku, kdy už člověk své biologicko-společenské poslání splnil, se může u někoho objevit frustrace a pocit zbytečnosti; pes je pak důvodem žít, chodit na procházky, starat se o někoho, dávat a brát lásku.

V kterékoliv fázi našeho života tedy může být pes platným členem naší smečky – pokud není nějaký jedinec ve své touze po zvířeti veden negativním důvodem, např. potřebou dodávat si chybějící sebevědomí psem vedeným k agresivitě.

A pozitivní účinek pouhé přítomnosti zvířat, zejména psů, v terapeutické oblasti je znám, stejně jako asistence speciálně cvičených zvířat pro pomoc lidem handicapovaným.

Člověk a pes – vzájemné ohrožení

Každému kvalifikovanému rozhodnutí musí předcházet důkladné uvážení všech pro a proti. Předcházející kapitola je de facto celá pro - proč si psa pořídit.

Proti touze přivézt si psa z prázdnin budou správně argumentovat ti členové rodiny, kteří poukáží na reálná nebezpečí, které může případné soužití přinést:
Psí srst může vyvolat alergii; a i když existují plemena, u kterých to nehrozí, pravděpodobnost, že na návsi kdesi v Horní Dolní potkáte zrovna peruánského naháče nebo portugalského vodního psa, je minimální.

Pes nechtě funguje jako přenašeč parazitů – vnějších i vnitřních. Zatímco zbavit psa klíštěte je při troše šikovnosti a praxe hračkou (při zachování všech hygienických opatření, aby se člověk nenakazil lymskou boreliózou nebo encefalitidou), boj s blechami je v podstatě ustavičný. Kromě toho, že blechy mohou způsobit psovi alergii, jsou navíc mezihostitelkami tasemnice. K těmto dvěma nejznámějším vnějším parazitům patří ještě vši, trudníci nebo roztoči.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA