NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > červenec 2009 > Prapsi a pralidé [1. strana ze 2 stran]

Prapsi a pralidé

Zvířecí horoskop pro vašeho čtyřnohého mazlíčka

Přes všechny nové převratné fosilní nálezy předchůdců člověka velikosti veverky nebo zpochybňování teorie evoluce je tu lidstvo, resp. jeho předchůdci, více než půl miliónu let. I když měli tehdejší hominidi jen poloviční mozek proti tomu našemu, znali už oheň a dokázali vyrábět primitivní nástroje z kamene. Přesto je ještě čekala předlouhá cesta.... Kdesi na ní se začal člověk vzájemně adaptovat s jinými druhy, protože domestikovat cokoliv nebo kohokoliv v pravém slova smyslu ještě sám nebyl schopen. Ostatně k domestikaci musejí být vždycky dva: je pozoruhodné, že ze čtyř tisíc druhů savců a deseti druhů tisíc ptáků, kteří se na Zemi vyskytli v posledních sto tisících letech, se nechalo domestikovat jen dvanáct druhů. Úspěch domestikace tedy nezávisel na lidské snaze, ale na vlastnostech domestikovaných druhů. A podle některých vědců jsou počátky soužití člověka se psem tak dávné, že tehdejší představitelé lidského rodu nebyli schopni ani souvislého uvažování, natož pak plánování.

Tuto teorii podpořil nález kosterních pozůstatků živočicha, který býval nepochybně předchůdcem psa, pocházejících z doby před 14 000 lety, čili ještě před nástupem zemědělství. V této době ještě nebyl domestikován žádný živočich ani rostlina. Až před 11 500 lety začala agrikulturní revoluce a z doby před 9 500 lety jsou doložena první stáda domestikovaných koz a ovcí. A až se vznikem zemědělských sídel nastala populační exploze psů, kteří se během pouhých dvou a půl tisíce let rozšířili z Blízkého východu po celé planetě. Fosilie psů se objevují v překvapivém množství od Číny po Jižní Ameriku, a dokonce i v Británii. Nemůžeme zde nepřipomenout hrob starý 12 000 let v Ein Mallah v severním Izraeli, ve kterém byla nalezena kostra muže s rukou spočívající na hlavě štěněte.

Prapes nebo vlk?

Ještě relativně nedávno se věřilo, že prapředkem psa byl vlk. Jenže pes a vlk jsou dva různé druhy a přestože v přírodě jsou vlci vůči člověku plaší, v zajetí ostych ztrácejí a dokonce i vlčata odchovaná člověkem se později vyznačují jistou mírou nebezpečného a nepředvídatelného chování; útok na člověka přichází bez varování, protože to je v přírodě podmínka nutná k přežití druhu. Je tedy značně nevěrohodné, že by naši prapředci dokázali ochočit právě vlka a proměnit ho ve svého pomocníka. Pozdější pátrání po původu psa se zaměřilo na zkoumání DNA, aby bylo zjištěno, že většina sekvencí DNA psa spadá do skupiny, kde se nevyskytuje žádná vlčí sekvence – což ukazuje na jediného společného předka všech psů této skupiny, předka v čase nekonečně vzdáleném od současného vlka. Anatomicky se prapsi nijak zvlášť od společného předka s vlky nelišili, ovšem geneticky ano. Všechny psovité šelmy se sice mohou křížit a mít společné potomky, ale je tu problém v tom, že smečky jedněch i druhých si navzájem konkurovaly tak dlouho, až se předkové psů sami uchýlili do společenství lidí – a společně pak vytlačovali vlky z jejich teritorií.

Vývoj prapsů

Pes si sám zvolil člověka za společníka a izoloval se tak od svých divoce žijících příbuzných, a člověk měl sám dost starostí se sebou, aby se pokoušel o selekci či posilování některých znaků.
Dodnes žijí na různých místech světa divocí psi, uchovávající si relativní svobodu a nezávislost na člověku - až na to, že se živí odpadky nalezenými na smetištích při okrajích lidských obydlí. Bez ohledu na to, jestli jde o vesničany v Africe, Jižní Americe nebo Asii, všichni tam mluví pohrdlivě o těchto zvířatech a nemají žádný zájem na jejich domestikaci, i když uznávají jejich užitečnost v případě, že se blíží nějaký predátor. Přestože si stěžují u úřadů na to, že psi ruší jejich klid a kradou potravu, i tak se vždy semknou proti snahám shora o hromadný odchyt. Psi si tu od lidí udržují odstup, ale nejsou nijak zvlášť plaší; a kdosi spočítal, že počet napadení člověka takovým parazitujícím psem v těchto lokalitách je ve srovnání s tzv. civilizovanou společností a řádně opečovávanými, šlechtěnými a v širším slova smyslu "výběrovými" psy zanedbatelný.
I prapsi se původně živili odpadky, kterými opovrhli pralidé, upozorňovali na hrozící nebezpečí, občas ukradli kost od ohniště a tvářili se provinile, když se na ně lidé zlobili. Díky lidské schopnosti empatie – vcítění - mohli psi žít vedle lidí; a psi toho dokázali pořádně využít.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA