NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > červenec 2009 > Když chybí psí instinkty

Když chybí psí instinkty

Zvířecí horoskop pro vašeho čtyřnohého mazlíčka

Za hlavní z instinktů jsou u psů považovány instinkt lovecký, bojový (obranný a útočný), potravový, instinkt hlídání a střežení, útěkový, zatajování kořisti (a případně jejího hromadění), pozdravování, sexuální, rodičovský.

Ze sociálních instinktů jsou významné instinkty sdružování a uplatnění. Patří sem i sociální výrazové reakce (patrné z výrazu tváře, konkrétního pohybu ap.), které ukazují zvířecím partnerům okamžitou náladu jedince a umožňující protějškům příslušnou odezvu, aniž by obě strany měly se stejnou situací nějakou dřívější zkušenost. Formy instinktivního jednání jsou stejné u všech jedinců daného druhu, a tedy i u psů, a je to základní způsob dorozumívání mezi všemi plemeny na celém světě.

Carl Orff a jeho leonbergerové

V knize Eberharda Trumlera Tykáme si se psem je k psím instinktům uvedena zajímavá historka. Kromě jiného je zvláštní i z toho důvodu, že hlavní roli v ní hrál majitel dvou leonbergerů, německý hudební skladatel Carl Orff († 1982; autor mj. skladby Carmina Burana).
Protože (dnes již rovněž zemřelý) Trumler býval světoznámým odborníkem na chování psů, obrátil se na něho kdysi Carl Orff s problémem, který měl se svými dvěma leonbergery. I když oba psi pocházeli z jednoho vrhu a odmalička vyrůstali společně v domě se zahradou, snášeli se čím dál hůře a jejich konflikty byly stále vážnější. Za normálních okolností by za popsaných poměrů měli oba žít v míru; a tak oba psi podstoupili testování, které nakonec odhalilo příčinu nesvárů. Podobný test si může na svých psech provést každý.

Majitelé psa se usadili u Trumlerů v obýváku prosyceném mnoha psími pachy, a pak byl dovnitř vpuštěn první pes. Asko se choval přesně jako každý pes v cizím prostředí: pozorně očichal podlahu postupně ode dveří až na druhý konec pokoje, a až po tomto podrobném prozkoumání terénu přistoupil ke svým majitelům.
Pak byl zase odveden a vpuštěn byl jeho bratr. Arras se nerozhlížel a rovnou se radostně rozběhl k pánům, vítal se s nimi a až potom se jen ledabyle rozhlédl po pokoji, aniž by se zajímal o pachy jiných psů.
Už z prvního testu tedy bylo patrné, že Aska zajímali nejprve psi, kdežto Arrase "jeho" lidé.
Ke druhému testu bylo přivedeno štěně. Asko se o štěně velmi zajímal, ale když zjistil, že se ho bojí, ustoupil a dával najevo své přátelské úmysly: pohyboval se pomalu, vrtěl ocasem, vyzýval štěně ke hře. Pak byl přiveden Arras a choval se přesně naopak: ke štěněti se přímo vrhl, snažil se ho uchopit do zubů a ignoroval i ustrašené zvuky, které štěně vydávalo.

I tento pokus prokázal, že Asko disponuje bezpečnými instinkty, kdežto Arras se chová naprosto nepředvídatelně.
Další pokus proběhl na "domácí půdě" u Orffových, s pomocí asistentky s ovčákem. Když ovčák docházel k plotu, Asko se pomalu přiblížil a choval se neutrálně. Protože ani ovčák neprojevil nepřátelské úmysly, začal Asko vrtět ocasem a byl ochoten se s cizím psem za plotem zkamarádit. Když však došlo na Arrase, okamžitě vyběhl, sápal se na plot a vyhrožoval.
U posledního testu asistovala fena, která právě začínala hárat. Asko se radoval a byl hotov ucházet se o fenčinu přízeň – ale Arras skákal na plot stejně divoce, jako před chvílí u ovčáka.
Oba psi měli přes všechny předpoklady natolik rozdílné povahy, pramenící z indiferentnosti instinktů, že se nemohli nikdy snést "na jednom dvorku". Navíc jim v té době bylo jedenáct měsíců a oba se začínali prosazovat jako vůdci; tady zase do psích vztahů zasáhl člověk. Přestože byl Asko o něco silnější a vůdčí roli by si snadno obhájil, Arras, který upřednostňoval lidi, stal se logicky jejich mazlíčkem a pod jejich ochrannou rukou bratra jako vůdce smečky neuznával.
Potvrdila se tu teorie Konrada Lorenze, totiž že pes s výpadky instinktů je učenlivější, protože zkušenostmi nahrazuje chybějící instinkty, díky čemuž pak může mít "navrch".
Tumlerovo doporučení znělo dát Arrase pryč, což Orffovi nedokázali. Z jejich pohledu šlo o správné rozhodnutí – vzali si zodpovědnost i za zvíře, které se vyvíjí jinak; a ke všemu je tak roztomilé...

Možná by si měli lidé vybírající si psa brát s sebou k chovateli i etologa, odborníka na (psí) chování; pak by si vybrali psy, u kterých jsou všechny předpoklady, že se budou i v dospělosti dobře snášet. Odbornou radu by si pak měli vyžádat ve chvíli, kdy sami zjistí, že něco ve smečce skřípe. Vhodnou výchovou by se dalo ještě mnohé zachránit.

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Psi - krytí, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Psi

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Konejšivé signály aneb Životní pojistka psa (červenec 2009)
• Prapsi a pralidé (červenec 2009)
• Český fousek (červenec 2009)
• Pejsek z prázdnin (červenec 2009)
• Pes a udržování čistoty (červen 2009)

VYDÁNÍ ČASOPISU: