NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > červenec 2009 > Ragdol - hadrová panenka? [1. strana ze 2 stran]

Ragdol - hadrová panenka?

Někteří lidé jsou přesvědčeni o tom, že peníze se dají vydělávat na všem. Taková zajisté byla i nějaká Ann Bakerová z amerického městečka Riverside v Kalifornii. Tam v 60. letech minulého století připustila dotyčná paní bílou angoru kocourem posvátné birmy. Tuto pramáti ragdolů ještě před porodem porazilo auto a ona jen se štěstím přežila. Poranění hlavy a zlomenina pánve měla za následek ochabování svalů a necitlivost vůči bolesti. Prý se tyto vlastnosti přenesly i na narozená koťata. Odmalička byla prý tato koťata necitlivá vůči bolesti, měkká jako hadrové panenky, polochromá na pánevní končetiny. Sourozenci se záměrně stali zakladateli linie nového plemene. Paní Bakerová k propagaci vznikajícího plemene vytvořila velký humbuk, dělala si nárok na „autorské právo“ k názvu ragdol a žádala procenta z prodeje koťat dalších chovatelů. I to je Amerika.

Většině lidí je jasné, že mechanické vlivy, mezi které úraz patří, nemohou mít za následek nějakou genetickou mutaci. Tak se k problematice tohoto plemene stavěli i manželé Daytonovi, obdivovatelé vznikajícího plemene. Velmi brzy se rozešli s organizací, které se snažila vládnout paní Bakerová pevnou rukou a založili RFC (Ragdoll Fancier´s Club). Jejich chovatelská stanice Blossom – Time odchovala pár pěkných jedinců. Velkou předností byla ale především osvětová práce a snaha o širší uznání tohoto plemene. Proces uznání nového amerického plemene trval dlouho. Standard byl vypracován již v roce 1965, od roku 1971 řídila chov International Ragdoll Cat Association. Postupně uznaly toto plemeno všechny velké americké chovatelské svazy, TICA, ACFA, CFF, nejdéle to trvalo CFA. V Evropě se ragdolové chovají od roku 1985, první dovozy našly svoje domovy ve Velké Británii, Německu a ve Francii. FIFe jako jedna z posledních uznala ragdoly až v roce 1992 a to v té době jen ve zbarvení bicolor. Vývoj se však nedá zastavit a po sedmnácti letech je již všechno jinak.

Co říká standard

Ragdol je masivní, velká kočka se středně silnou kostrou a svalnatým tělem, celkově má působit silným dojmem.

Hlava je středně velká, široká, ve tvaru modifikovaného klínu, s plochým prostorem mezi ušima. Nos má mít v horní třetině lehké vyklenutí. Tváře jsou dobře vyvinuty. Středně dlouhá, dobře vyvinutá a zaoblená tlama se zužuje k dobře vyvinuté bradě. Středně velké uši se širokým nasazením a zakulacenými špičkami jsou na hlavě nasazeny daleko od sebe a lehce skloněny směrem dopředu. Oči mají být výrazné, velké a oválné. Jejich modrá barva má být co nejintenzivnější.

Tělo je dlouhé a svalnaté, se středně silnou kostrou. Široká, svalnatá a dobře vyvinutá hruď přesto působí lehčeji než těžší a svalnatější zadní části těla. Hřbetní linie je poněkud skloněna směrem vpřed. Tlapky jsou velké, kulaté a kompaktní, s chomáčky chlupů mezi prsty. Dobře osrstěný a huňatý ocas je dlouhý, středně silný v nasazení, ke špičce poněkud se zužující.

Srst střední délky s hustou, měkkou a hedvábnou texturou leží na těle, při pohybu kočky se rozevírá. Srst je nejdelší na krku, lemuje zevní obrys obličeje (vytváří dojem "bryndáčku"). V obličeji je srst krátká a od konce hlavy přes lopatky směrem ke hřbetu se postupně prodlužuje. Na bocích, zádi a břiše je srst středně dlouhá až dlouhá, na předních končetinách spíše krátká.

U tohoto plemene se vyskytuje nápadný pohlavní dimorfismus ve vzrůstu. Kocouři mohou vážit -9 kg, kočky 4,5-7 kg. Je také známo, že fyzický vývoj je velmi pomalý.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA