NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > červenec 2009 > Chlamydióza u papoušků [1. strana ze 2 stran]

Chlamydióza u papoušků

Chlamydióza papoušků je mezi lidmi spíše známa pod označením - psitakóza nebo ornitóza, což jsou synonyma pro stejné onemocnění. Dřívější názvy jsou odvozeny od hlavních hostitelů onemocnění - papoušků proto psitakóza nebo všeobecně ptáků potom ornitóza. V poslední době se ustálilo označení chlamydióza podle původce onemocnění, neboť se prokázalo, že je onemocnění přenosné i na savce včetně člověka. Díky možnému přenosu nákazy z nemocného ptáka na člověka existuje o této nemoci mezi lidmi povědomí, ale i řada nepravdivých tvrzení.

Původcem onemocnění je bakterie Chlamydophila psittaci. Jedná se o obligátně intracelulární bakterii, což znamená, že pro svůj život a rozmnožování potřebuje vnitřní prostředí buňky. Přesto tato bakterie má oproti podobným bakteriím několik zvláštností ve svém vývojovém cyklu. Vědci objevili, že existují dvě odlišné formy této bakterie a označili je jako elementární a retikulární tělíska. Elementární tělíska jsou infekční, vyskytují se mimo buňky a slouží k šíření infekce. Retikulární tělíska jsou naopak neinfekční, nalézt je můžeme uvnitř hostitelské buňky a jejich funkcí je rozmnožování. Charakteristickým znakem retikulárních tělísek je neúplnost buněčné stěny, což jim zajišťuje schopnost dlouhodobého přežívání.

Infekční elementární tělíska se do prostředí dostávají trusem, močí nemocného papouška, ale i jinými produkty jako jsou nosní a oční sekrety. Velmi rychle dojde ke kontaminaci všech věcí v prostředí. Infikovaný prach z peří bývá nejčastějším zdrojem infekce. Po jeho vdechnutí se nejdříve bakterie pomnoží v epitelu dýchacích cest a potom se krevní cestou infekce rozšíří po celém organismu. K přenosu infekce může dojít i z matky na potomstvo prostřednictvím nakažených vajec (přenos vertikální).

Jak již bylo řečeno, onemocnění není výhradně záležitostí pouze papoušků a ptačí populace, ale může postihnout i savce a člověka. U ptáků je ale navíc prokázáno latentní nosičství (daný papoušek klinicky neonemocní – je "zdravý", ale bakterie se skrytě v jeho organismu dál rozmnožují a tím je zdrojem pro ostatní zvířata).

O tom, jak u konkrétního papouška infekce proběhne, rozhoduje mnoho faktorů. Především jde o věk. Stáří papouška rozhoduje o schopnosti infekci chlamydiemi přežít. Pro mladé jedince mívá onemocnění fatálnější důsledky než pro dospělé. Dále je velmi důležité, o jakého papouška vlastně jde. Ne všichni jsou k infekci stejně vnímaví. Papoušek Žako je na infekci velmi citlivý a není ojedinělé, že dochází k úmrtím. Naopak u korel a amazoňanů budeme očekávat spíše klidnější průběh onemocnění a spíše je budeme kontrolovat kvůli latentní infekci. Nemálo důležitým faktorem, který ovlivňuje průběh nemoci, je způsob chovu papouška. Stresové situace, jako změna prostředí, nekvalitní krmení nebo příchod jiného papouška, mohou podpořit rozvoj skryté nemoci.

Jak poznat, že můj papoušek má chlamydiózu? Je důležité stále nezapomínat, že u papoušků existuje latentní infekce, která je bez klinických příznaků po mnoho let. Když ale dojde ke klinickému onemocnění, nedají se jeho příznaky přehlédnout. V úplném počátku je možné zaznamenat výtok z očí (konjunktivita) a z nozder (rhinitida). Tento výtok je nejdříve čirý a později se mění v hnisavý. Trus postiženého papouška bude zelenožluté barvy a vodnaté konzistence a moč bude s příměsí světle zelených urátů (krystalů kyseliny močové), což je typickým znakem pro chlamydiózu. V pozdějším stádiu onemocnění nemocný papoušek sedí s načepýřeným peřím, špatně dýchá, nechce žrát a je velmi apatický. V chronických případech dochází ke ztrátě hmotnosti. U některých papoušků se budou objevovat příznaky poruchy nervového systému jako je neschopnost udržet rovnováhu, třes, křeče nebo opistotonus (zvrácení hlavy dozadu).

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA