NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > srpen 2009 > Léto přeje výcviku [1. strana ze 3 stran]

Léto přeje výcviku

A už od dvou až tří měsíců je třeba začít s opravdovou výchovou a s náznaky skutečného výcviku.

Učit ovšem nemůže každý. Učitel musí být zásadový a důsledný, musí mít rád své svěřence, mít pedagogické vzdělání a ještě od něho očekáváme opravdu důkladné znalosti o tom, CO učí. Pro děti máme specializované učitele ve školkách, pak pro první třídu, pro první stupeň, pro jednotlivé předměty na střední škole a o specializaci dalších stupňů vzdělání nemluvě.

Chudák pes má jen nás a naši smečku. Pokud jsme jako vychovatelé vedeni jen dobrou vírou v dobré slovo, bytostně věříme v demokratickou samovýchovu nebo naopak v dril typu musí-přeci-poslechnout, nečetli jsme žádnou odbornou příručku a vedeni jsme jen bezbřehou láskou k psovi či přesvědčením "je to jen zvíře", nebudeme mít nikdy vychovaného psa. Pouze vychovaný pes ale neobtěžuje své okolí a je pro všechny příjemným společníkem.

Vliv velikosti psa na síle neposlušnosti?

Žádný. I malé plemeno dokáže z pozice vůdce terorizovat celou rodinu i široké okolí, i ten nejmenší psík dokáže fyzicky ublížit. Z hlediska věku psa je to podobné. Pes, který se už jako štěně nenaučí poslechnout, bude v dospělosti přinejmenším velmi svéhlavý. Nikdy není brzo začít s výchovou! Ani jako štěněti mu nedovolíme nic, co bychom nechtěli, aby dělal v dospělosti.
Výchova štěňat je navíc o mnoho jednodušší než dospělých psů. Kdo si "vychoval" nevychovaného psa, nebo si ho pořídil třeba z útulku, ví, že k souznění i výchově je třeba daleko víc trpělivosti – aniž by byl zaručen úspěch.
a

Výchova lidí k výcviku

Pes musí odmala přesně vědět, na jakém stupni hierarchického žebříčku stojí, resp. pokud je doma jediným zvířetem, musí stát na poslední "šprušli". Se psem se prostě musí jednat jen jako se psem, resp. tak, jak by s ním jednali jiní psi ve smečce. Šišlání, odpouštění a ustupování ze zásad jsou stejně škodlivé jako udílení fyzických trestů. Oba extrémy nutně vedou k poruchám chování psů, které laický vychovatel neumí řešit, a roztáčí se začarovaný kruh, který může končit někde v psím útulku nebo na oddělení chirurgie.

Proto by se měl každý, kdo uvažuje o koupi psa, vážně zamyslet nad tím, má-li dostatek času, dobré vůle věnovat se vlastnímu sebezpytování i vzdělávání v oboru výchovy psa. A nejenom to: všichni členové smečky musejí být ve výchovných zásadách jednotní.

Nezvládáme štěně? Nevadí! Odborníci poradí

V chovatelském klubu, u veterináře nebo u jiných pejskařů na procházce můžeme získat kontakt na výchovné kurzy pro štěňata. Pořádají je soukromá zařízení, která se věnují v menších či větších skupinách základům výcviku štěňat. Než se někam závazně přihlásíme, situaci nejprve obhlédneme: kolik štěňat bývá ve skupině, jsou-li přítomni i jejich majitelé, nakolik se trenér jednotlivým zvířatům věnuje, jaký přístup má k psům i lidem. Ideální jsou samozřejmě menší skupinky štěňat různého věku, kde se ve chvílích "pohovu" formou hry začleňují do zdejší smečky; velkou výhodou je, když se výcviku účastní i nějaký starší, dobře vychovaný pes.
Trvejme na své přítomnosti při výcviku: nejenže máme psa pod kontrolou, ale navíc se i poučíme my sami, "jak se to dělá".
Protože za jednu hodinu se nenaučíme nic my ani pes, doporučujou se nejméně desetihodinové kurzy. Někteří školitelé uvádějí, že po dvojitém kurzu má pes zvládnutý základní výcvik základní poslušnosti, o čemž vystaví i osvědčení.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA