NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > srpen 2009 > Sokoke [1. strana ze 2 stran]

Sokoke

Některé cestovní kanceláře ve své nabídce představují zajímavé destinace v Africe. Jsou určeny především milovníkům zvěře, fauny i krás podmořského světa. Jednou z nich je keňské pobřeží Watamu ve východní Africe.

Pro svoje krásy a ojedinělost mořské fauny byla tato oblast vyhlášena mořským národním parkem. "Místní korálové útesy oplývají nádhernými barvami a tvary, jsou zde ideální podmínky pro šnorchlování i potápění. Kromě fantasticky barevných korálových rybek lze pozorovat i obrovské kanice a delfíny, ti odvážnější spatří i žraloky. Toto čarokrásné místo v okolí Watamu přilákalo k lovu velkých ryb i Ernesta Hemingwaye. Krása afrického pobřeží ho okouzlila, jeho duch jakoby tu stále přetrvával." Nedaleko podmořského parku Watamu se nachází největší a hlavně poslední původní pobřeží pralesa ve východní Africe. Největším lákadlem rezervace o rozloze 400 km2 je kromě slonů, kočkodanů a paviánů na 240 druhů ptáků a 260 druhů motýlů. Některé z nich se nenacházejí nikde jinde na světě. Tato rezervace se nazývá Arabuko Sokoke. Z této krásné oblasti pocházejí neméně krásné africké kočky sokoke.

Jak šel čas

Původní název koček sokoke byl khadzonzos. Obyvatelé místního kmene Giriama znali tyto kočky již dlouho, v jejich řeči khadzonzos znamená "jako kůra stromů". Tento domorodý název dokonale vystihuje jak zbarvení srsti tak i zajímavou mramorovanou kresbu.
Tuto africkou krátkosrstou kočku objevila pro svět v roce 1970 Angličanka Jeni Slater žijící na místě zvaném Watamu poblíž lesa Sokoke. Na své zahradě našla koťata, která se podobala kočce divoké. Koťata si nechala a socializovala, časem se jí chov rozrostl. V roce 1980 si dvě nepříbuzná koťata, Jeni a Mzuri, odvezla do Dánska rodilá Kanaďanka Gloria Moldrup.
V roce 1983 bylo plemeno uznáno jako "experimentální" pod jménem africká kočka. Poprvé byly tyto kočky představeny v Kodani v roce 1984. V roce 1990 byly do Dánska dovezeny další kočky k posílení chovu. V roce 1992 ji FIFe uznalo jako samostatné plemeno a dostalo jméno sokoke. V roce 1998 byl chovný pár importován do USA. Došlo i ke spekulacím, zda se jedná o kočky divoké, nebo o potomky kočky domácí. Testy DNA však nepotvrdily geny divokých koček. I dnes se dováží další kočky přímo z Keni, aby se zabránilo problémům s příbuzenskou plemenitbou. Kočky sokoke je totiž možné křížit pouze vzájemně, žádné přikřižování jiných plemen do původního genotypu není přípustné. Chovatelská základna je poměrně malá. Nejvíce koček sokoke se chová v Dánsku, další chovatele byste našli v Norsku, Itálii, Kanadě, USA a co je potěšitelné, že první dva jedinci jsou i v České republice. Možná chovatelská stanice "z Bruzovic*CZ" čeká první odchovy. Vzhledem k celkovému počtu chovných jedinců ve světě lze toto plemeno považovat za velmi vzácné.

Povaha

Sokoke jsou velice aktivní kočky, zachovaly si své instinkty z přírody a to je také dělá velmi zvláštními. Nejsou agresivní, útěk je jejich obranou. Zuby a drápy použijí jen v případě nemožnosti útěku.
Jejich povahu popisuje Eva Střihavková z Hostěradic, majitelka jediného nepříbuzného páru v České republice takto: "Jsou to velice inteligentní kočky a také velmi společenské. Společnost druhých koček, zvláště pak jiných sokoke, si velmi užívají. Nic totiž nedělají zvlášť, ale všechno pospolu. Půjdou za vámi a budou si dlouho povídat. Co se týče vztahu se svým majitelem, jsou na něj vázané a mohou se dost změnit, pokud do jejich života vstoupí někdo cizí. Svého majitele milují, následují ho po celém domě a jsou vždy připraveny k pohlazení. Obvykle nemají rády nošení v náruči. Pokud se samy rozhodnou, rády spí v klíně. Tuto polohu milují, protože jim poskytuje dostatek tepla. Tyto kočky nepožadují speciální péči a nejsou nikterak náročné. Milují teplo, proto by neměly být chovány v teplotách pod 20 až 22° C delší dobu. Jejich srst je totiž hladká, přiléhavá a bez podsady.

DALŠÍ STRANA