NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > srpen 2009 > Historie chovu koní v České republice [1. strana ze 3 stran]

Historie chovu koní v České republice

Co říkají hvězdy o vašem zvířecím mazlíčku

Po vzniku Československa v roce 1918 nebyla situace v chovu koní na území republiky dobrá. V rámci Rakouska - Uherska nebyla chovu koní na našem území věnována patřičná pozornost. Zejména v chovu teplokrevných koní byla situace neutěšená. Jezdecké koně pro potřebu armády v monarchii dodávaly zejména chovy v Uhrách.

Na našem území chovali sedláci převážně těžké koně do tahu. Již před rozpadem Rakouska - Uherska vykazovaly české země 48 000 klisen, z toho téměř 27 000 těžkých tažných klisen (těžšího teplokrevného a chladnokrevného koně) a 21 000 klisen v jezdeckém typu.
Zajímavé bylo i rozdělení klisen podle jednotlivých oblastí. Ty prakticky představovaly orientaci chovu koní stanovenou již za Rakouska – Uherska, s významným chovem těžkého (chladnokrevného) koně v jižních Čechách a s proslulými koňskými trhy chladnokrevníků v Netolicích a stejně proslulými trhy v Chrudimi s těžkými teplokrevníky v této oblasti chovanými.
Na Moravě byl chován chladnokrevný kůň převážně na jižní a východní Moravě a na ostatním území Moravy a Slezska byl chován středně těžký teplokrevník vhodný do tahu i jako jezdecký.

První světová válka

Po první světové válce byly všechny chovy zdecimovány. Přesto celkový stav koní na území československého státu vykazoval pro nás neuvěřitelných 800 000 koní.
Již v říši byl zemský chov v Čechách, na Moravě a ve Slezsku udržován pouze erárními hřebci. Po vzniku Československa bylo v Čechách přes sto stanic hřebců, na Moravě a ve Slezsku šedesát a stejný počet hřebčích stanic byl i na Slovensku. Tito plemenní hřebci byli dodáváni hlavně hřebčíny Radovec a Piber a ty zůstaly po válce mimo naše území. Hřebců pocházejících ze zemského chovu bylo málo.

Roli rakousko – uherských státních hřebčínů převzaly hřebčíny:
Kladruby nad Labem, které přešly do civilní správy již v roce 1918; vojenský hřebčín Hostouň na Šumavě; vojenský hřebčín Horní Motěšice na Slovensku a hřebčín Tuří Remety na Podkarpatské Rusi. Ve dvacátých letech pak nově vzniklé hřebčíny Pohořelice u Napajedel a Topolčianky u Nitry.
Významnou roli v chovu koní hrál plnokrevný hřebčín Napajedla, nejen produkcí špičkových dostihových koní, ale i plnokrevnými plemeníky pro hřebčíny i zemský chov. Tento hřebčín přešel do civilní státní správy (byl zakoupen ministerstvem zemědělství) v roce 1930.

Starokladrubští koně

Dvorní hřebčín Kladruby nad Labem měl za úkol dodávat vídeňskému dvoru koně do zápřahů – karosiery převážně pro ceremoniální službu. Tento účel plně starokladrubský bělouš i vraník plnil. Koně tohoto plemene byli využíváni i pro hospodářskou službu a byli používáni i jako koně jezdečtí. Hřebci tohoto plemene stáli i na erárních hřebčích stanicích v Čechách a sporadicky i na Moravě. Základ chovu kladrubských koní lze hledat ve španělských a italských hřebcích dovážených do Kladrub koncem osmnáctého a začátkem devatenáctého století. Jednalo se o mohutné hřebce ušlechtilých tvarů a tělesných linií. Na mohutnost měla vliv krev okcidentální kolující v jejich předcích a na ušlechtilost i temperament měli vliv zase orientální předkové.

Ale i anglická krev se v hřebčíně Kladruby nad Labem objevila. Byli to angličtí plnokrevníci, dovážení a chovaní na kladrubských pastvinách, počátkem devatenáctého století (od roku 1826). I přes vynikající výsledky na dostihových drahách se v hřebčíně chov anglického plnokrevníka neudržel a byl zrušen údajně pro nedostatek finančních prostředků. Několik plnokrevných klisen pak bylo nadále využíváno v teplokrevném chovu.
Importy koní anglonormaských a clevelandských ve druhé polovině devatenáctého století již zanechaly stopy v kladrubském teplokrevném chovu i po roce 1918.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA