NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > listopad 2009 > Udržte mi guerézu [1. strana ze 4 stran]

Udržte mi guerézu

Co říkají hvězdy o vašem zvířecím mazlíčku

Guerézy patří mezi tzv. úzkonosé primáty Starého světa, do čeledi kočkodanovití. Jejich nej-bližší příbuzní z podčeledi hulmanů žijí v jihovýchodní Asii, guerézy jsou však opice výhradně africké. Spolu s langury a hulmany se začaly guerézy od kočkodanů a paviánů anatomicky odlišovat v miocénu (před 30. - 15. mil. lety). Vědecké jméno, převzaté z řeckého slova kolobos, znamená zakrslý a vztahuje se k zakrslému palci. Nemají také vyvinuté lícní torby jako paviáni, přizpůsobily se postupně trávení listí, které je jejich hlavní potravou. Mají proto velké množství slin; žaludky vzdáleně podobné trávicím orgánům přežvýkavců, které obsahují symbiotické bakterie. Slouží jim k rozkládání celulózy.

Dnes žije 8 - 14 druhů gueréz, které se podle zbarvení srsti dělí na černobílé a červené. Rozdíly mezi četnými poddruhy pozná často pouze odborník (vodítkem bývá jejich obličej). Guerézy obývají vysoké stromy pralesů kolem rovníku, jen málokdy navštěvují zemi, žijí však i v řidších horských lesech do nadmořské výšky 4 000 m. Jsou výbornými skokany, jako kormidlo jim slouží ocas. Hlavní území jejich výskytu sahá od Etiopie a Tanzanie po Konžskou pánev a Kamerun. Žijí ve skupinách o několika desítkách členů (20, 50, 80 - podle druhu a místních podmínek). Samci největších forem gueréz dosahují hmotnosti až 23 kg, obvykle však 10 kg, délka ocasu může činit až 90 cm a délka těla kolem 70 cm.
Gueréza se může stát součástí jídelníčku šimpanze, ustupuje i paviánům. Má i další přirozené nepřátele, hlavním však zůstává člověk. Od pradávna se jejich kůží zdobili domorodí náčelníci, vyráběli z nich i pokrývky hlavy a potahovali štíty. Podle Marca Pola se kůže guerézy dostala až k chánovi Kublajovi. Guerézám mizí přirozená stanoviště, domorodci je také stále loví na maso. V některých regionech zmizely hlavně díky plošnému lovu na průmyslové zpracování kůží. Móda opičích kožešin propukla v polovině 19. století. Ročně se v evropských továrnách zpracovalo kolem 100 000 kožešin černobílých gueréz. Šlo o výhodný obchod, uvážíme-li, že domorodec obdržel za kůži z jedné opice peníze odpovídající asi 1 marce (výdělek několik stovek procent). Hlavním výrobkem býval rukávník. Ještě v 70. letech se vyváželo kolem 20 000 kůží.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA