NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > listopad 2009 > Abeceda naší přírody [1. strana ze 2 stran]

Abeceda naší přírody

Tak například labuť, ledňáček, lelek, lejsek, linduška, luňák, lyska, lžičák. Ze savců pak lasice, liška, los. Jeden lepší živočišný druh než druhý a na každém z nich se najde něco zajímavého. To už nemluvím o našich zásazích a výjezdech s těmito adepty na dnešní příspěvek.

Lelek lesní

Méně známý, na našem území dnes již téměř vyhubený druh, vázaný na specifické prostředí vřesovišť, mýtin a okrajů lesních porostů. Jedná se o středně velkého ptáka velikosti kosa s nápadně dlouhým ocasem a širokým zobákem. V literatuře jsem se dočetl, že lelek loví výhradně za soumraku, těsně před setměním v okamžiku, kdy se rojí můry. Létá lehce, obratně a téměř bezhlučně. Hnízdo si nestaví, většinou snese v měsíci červnu či červenci dvě kropenatá vajíčka a to přímo na zem do světliny na pasece či v jehličí. Mláďata i staří ptáci jsou na zemi díky svému zbarvení naprosto neviditelní a k nenalezení. Zatím co samice sedící na vejcích dokonale splyne s jehličím, vylíhlá mláďata v prachovém peří zase vypadají jako plíseň tlejícího podkladu. Populace lelka je hodně decimována zejména přemnoženou černou zvěří a dalšími predátory. Důležitou roli v životě lelků však hraje i změna krajiny a nedostatek hnízdních možností. To vše spolu s dopravou a dalšími civilizačními faktory má za následek téměř totální vymizení lelků z naší přírody. Osobně jsem lelka venku ještě neviděl a jediného pacienta, kterého jsme na stanici měli, byla samice, kterou v lese chytil pes a přinesl svému pánovi.

Luňáci

Na uzemí naší republiky žijí celkem dva druhy luňáků. Jeden je červený a druhý hnědý. Oba druhy patří do skupiny středně velkých dravců, velikosti káněte lesního a jsou nápadní svými dlouhými vlaštovkovitě vykrojenými ocasy. Luňák červený má vykrojení ocasu hlubší a výraznější, zatím co ten hnědý menší a méně nápadné. Rovněž barva hraje u každého druhu svou roli. Tak červený je logicky více červený a hnědý zase více hnědý. Každopádně v obou dvou případech se jedná o ptáky zemědělské a kulturní krajiny se stromovými remízy. Hnízdo si staví vysoko v korunách stromů z větví a vystýlají ho nejrůznějšími odpady. Hnízdo luňáků bezpečně poznáte už ze země, neboť z něj čouhají nejrůznější hadry, igelity či jiné odpady. Nevím proč, ale luňáci si s používáním tohoto netradičního materiálu opravdu nedělají žádné starosti. Dále oba dva druhy patří spíše mezi mrchožrouty lovící maximálně hraboše či poraněné zajíčky a drobné ptáky. Proto můžete vidět luňáky nejčastěji létat za traktory při sekání luk, orání polí či létat nad silnicemi a silničními příkopy. Tímto způsobem obživy pak plní v přírodě funkci zdravotní policie a hodně sbírají právě sekačkou rozcetlované zajíčky, kusy srnčat a poraněné drobné polní ptáky. Oba druhy luňáků jsou na našem území mírně na vzestupu, se i přes to však patří mezi zákonem zvláště chráněné živočišné druhy.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA