NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2009 > Bengálská kočka [1. strana ze 3 stran]

Bengálská kočka

Kočkovité šelmy však zůstávají do jisté míry nezkrotné. Možná proto jsou oblíbena plemena ušlechtilých koček, která se alespoň vzdáleně svým divokým předkům podobají, jako jsou ocicat, egyptská mau nebo sokoke. Z této skupiny je snad nejznámější kočka bengálská, která byla vyšlechtěna z asijské kočky levhartí.

Kočka bengálská – Asian Leopard Cat

Kočka bengálská (Prionailurus bengalensis, Kerr, 1792) se dříve nazývala zakrslá, iriomotská, kočka krátkouchá, leopardí či asijská levhartí. Střídala i latinská jména. Anglicky se jmenuje Asian Leopard Cat (ALC). Jejím domovem jsou oblasti od Dálného východu po Malajský poloostrov na jih a na východ po Indii a husté lesy ostrovů Sumatry, Jávy, Bornea a Filipín. Nevadí jí ani vyšší nadmořské výšky, nejraději se však zdržuje u tekoucích vod. Voda jí nevadí, dokáže výborně a vytrvale plavat. Odtud pochází i její latinské jméno (první popsaný jedinec byl spatřen, jak plave v Bengálském zálivu). Tato malá, krásně skvrnitá divoká kočka je velmi plaché zvíře, které loví převážně v noci. U nás se s divokou kočkou bengálskou můžeme setkat jen v některých zoologických zahradách (Olomouc, Brno) a několik exemplářů je v rukou soukromých chovatelů.

Počátky šlechtění

Na začátku šedesátých let 20. století došlo v USA k prvnímu plánovanému spáření mezi domácí krátkosrstou kočkou a divokou kočkou bengálskou. Oba kočičí druhy mají po 38 chromozomech. Narozená koťata byla důkazem toho, že páření obou těchto kočičích druhů je možné. Protože se zjistilo, že divoké bengálky nemají ve struktuře své DNA gen kočičí leukémie a jsou tedy vůči tomuto viru imunní, tato křížení iniciovali američtí genetikové.
Tento chovatelský experiment, ale již se snahou vyšlechtit domestikovanou kočku, která má nezaměnitelný exteriér a fyzické vlastnosti malé divoké kočky, ale současně přátelskost, přítulnost a nebojácnost domácí kočky, zopakovala Jean Millová v roce 1981.
Tato genetička a zároveň chovatelka věděla, že je to běh na dlouhou trať. Kocouři z prvních generací byli bez výjimky neplodní, z druhé generace z padesáti procent. Opakovaný hybridní chov, zakřižování pomocných plemen (habešské kočky, egyptská mau, ocicat), vedl k nevyhnutelnému stírání exteriéru divoké bengálky. Na druhé straně použitím zpětného křížení se rozplývaly pozitivní charakterové vlastnosti jako přístupnost, nebojácnost a přátelskost.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA