NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2009 > Abeceda naší přírody - M [1. strana ze 2 stran]

Abeceda naší přírody - M

„M“ další písmenko neomezených možností a desítek živočišných druhů. Tak například mandelík, mlynařík, moták, morčák, moudivláček, medvěd, muflon, myš.

Motáci

Velice zajímavá skupina dravých ptáků, charakteristická svým lehkým, motavým a plachtivým letem. Většina z nich totiž při lovu létá nízko nad terénem, nad klasy obilí, či vysokou trávou a výborným zrakem hledá drobné obratlovce. Podle toho o jaký druh motáka se jedná, se liší jejich hnízdiště, volba biotopu. Na našem území zastihneme celkem tři druhy motáků. Motáci mají většinou dlouhé hubené nohy s dlouhými prsty a ostrými drápy. Jako jedni z mála dravců dokáží lovit i ve vysoké trávě a obilí. Největším a momentálně i nejpočetnějším je moták pochop. Ten hnízdí nejčastěji v rákosinách, orobinci či ostřici na rybníce. Pochopí hnízdo lze však najít i v lánu obilí či lebedě na břehu rybníka a nebo v nízkých vrbičkách. Jako hnízdní materiál používá drobné klacíky, seno a slámu. Svou potravu, převážně hraboše polní, či menší vodní obratlovce loví, v polích či lukách a nebo přímo nad rákosinou. Nepohrdne však ani mršinou a jeho biotopem je otevřená zemědělská krajina s vodní plochou.
Dalším motákem je moták lužní. Výskyt tohoto druhu motáka byl v minulosti vázán hlavně na mokřady, mokré louky a podobné biotopy. Hnízdo si staví na zemi z trávy, sena a klacíků. Dnes několik málo posledních párů motáků lužních hnízdí převážně v polních kulturách - obilí. Jedná se o tažný, vzácný a z naší přírody mizející druh. Na vině je především likvidace a úbytek vhodných biotopů k hnízdění, velký tlak predátorů a ničení hnízd. Pokud hnízdo v poli nenajdou divoká prasata či lišky, bývá zpravidla nevědomky zničeno při sekání obilí. Proto kolegové, kteří se věnují ochraně tohoto druhu, nejenom že hnízda dočasně oplocují proti predátorům, ale také jednají a komunikují se zemědělci.
Posledním a co se hnízdění týká nejvzácnějším motákem je moták pilich. Zajímavě zbarvený samec motáka pilicha má šedobílé tělo a černé konce křídel. Je to druh hnízdící v lese, na pasekách v maliní a podrostu. Hnízdo staví z modřínových klacíků a klestí. Zatím co hnízd motáků pochopů najdeme ročně několik desítek, u motáků lužních jsou to pouze jedno či dvě a u motáka pilicha dlouhodobě žádné. Za svou osmnáctiletou praxi jsem vlastně hnízdo motáka pilicha ještě nikdy nenašel ani neviděl. I tento dravec loví plachtivým letem převážně drobné obratlovce a to jak v otevřené krajině, tak na lesních mýtinách a pasekách. Na rozdíl od svých příbuzných se však na našem území vyskytuje celoročně, neodlétá zimovat do teplých krajů a lze jej na našem území pozorovat i v zimě.

Morčák velký

Pod tímto neobvyklým názvem se skrývá rybožravá severská kachna, kterou můžeme právě teď v zimních měsících pozorovat na nezamrzajících vodních plochách. Hejna morčáků se k nám přesouvají ze severských zemí, kde jsou hojní jako u nás kachny divoké. Velká hejna morčáků jsem měl možnost pozorovat v létě v Norsku a v zimě pak za Plzní na řece Berounce či v Praze na Vltavě. Středně velká kachna, zajímavě zbarvená, s výraznými znaky odlišující samce od samice. Červený pinzetovitý zobák a svítivě oranžové nohy. Nápadná zejména u samic je rezavá hlava a viditelná chocholka. Samec má hlavu kovově zelenou až černou. Morčáci svou potravu loví pod vodní hladinou, hodně se potápí a to i v prudké vodě a peřejích. Loví menší rybky, vodní měkkýše a živočichy. Létají poměrně rychle, hlučně a nízko nad vodou. V období tuhých zim je můžeme vidět téměř na všech větších řekách, a tak až půjdete na procházku k vodě, nezapomeňte si vzít s sebou i dalekohled. Na rohlík ho však nenalákáte, je to plachý potravní specialista.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA