NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > leden 2010 > Malá plemena psů [1. strana ze 3 stran]

Malá plemena psů

I malá plemena si zachovávají všechny skvělé vlastnosti, pro které psy milujeme. I malá plemena mají dlouhou historii, o čemž se můžeme přesvědčit na plátnech starých mistrů. I malá plemena mají velká srdce, která nám bezvýhradně věnují…

Malý, nebo velký?

Stále víc lidí si pořizuje psy do městských bytů, veškeré procházky směřuje do nejbližšího parčíku a většinu času beztoho stráví odděleně – v práci nebo ve škole. Výběr konkrétního plemene by měl v rodině proběhnout opravdu s ohledem na životní styl všech jejích členů, na fyzický stav a ochotu k tělesným aktivitám venku, na velikost bytu i na zvukovou izolaci jeho stěn, na možnost rychlého vyvenčení v okolí i pořádné procházky odpoledne… a to nemluvíme o pořizovacích nákladech nebo o množství spotřebovaného krmení. Už kvůli faktu, že si hodláme pořídit psa do bytu, vyloučíme včas plemena, kterým je nejlépe celoročně venku: aljašský malamut, sibiřský husky, novofoundland a mnohá další. I když postupně eliminujeme další a další plemena, zůstane nám do posledního kola výběru taková směska, kterou může tvořit – například – irský setr a dlouhosrstý jezevčík. Do městského bytu doporučujeme v tom případě jednoznačně jezevčíka.

Někdo si malého psa pořizuje jako gaučového mazlíčka, když už jednoho většího psa má. Neměl by pak ovšem zapomenout, že i malý pes zůstává psem, nikoliv hračkou, a že i vztahy mezi malým a velkým psem se "usadí" na základě jiných pravidel, než bychom my lidé předpokládali.

Zvláštnosti malých psíků

Abnormálně malí psi představují odchylku od velikostního průměru daného plemene (stejně jako velká a obří plemena psů). Nejde o degeneraci, ale o cílený chovatelský záměr a výběr malých jedinců s cílem upevnit malý typ. Pokud by ovšem byla překročena hranice, za kterou už by pes nebyl schopen kvalitně žít a rozmnožovat se, těžko by se takový typ bez potomstva upevňoval.
Přesto existuje řada plemen, která už svými názvy poukazují na (ne)velikost svých představitelů. Jako součást jejich názvu jsou přívlastky jako "malý", "trpasličí", "toy" (hračka) nebo různé zdrobněliny.

Trpasličí vzrůst – nanismus – způsobuje porucha hypofýzy, která byla podchycena a upevněna. Kromě nevelké výšky vykazuje nanismus další typické znaky: vystouplé oči, velmi výrazný stop, krátký zašpičatělý čenich, neuzavření lebečních švů, jemné čelisti.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA