NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > leden 2010 > Rýnský teplokrevník [1. strana ze 2 stran]

Rýnský teplokrevník

Rýnský teplokrevník, stejně jako další málo známá německá plemena, stále zůstává tak trochu v jejich stínu. Ale ačkoli nikdy nemůže dosáhnout kvalit a výkonnosti těchto proslulých plemen, je to výborný a skromný jezdecký kůň, který si zaslouží vaši pozornost.

Původ a historie

První zprávy o chovu koní v Rýnsku pocházejí již z dob Římanů. Také v této oblasti existovaly už za časů Karla Velikého (747 - 814) přesné předpisy a zákony pro chov koní. Pro podporu chovu koní schválil jistý arcibiskup Clemens Wenzel v roce 1772 zřízení Zemského hřebčince v Prümu. Podobné hřebčince existovaly také v Trieru a Montabaueru.
Francouzská revoluce a napoleonské války způsobily těžký úpadek chovu koní v Rýnsku, ze kterého se tento velmi těžce a dlouho vzpamatovával. V roce 1839 konečně došlo k obnovení činnosti zemského hřebčince Wickrath (který se za několik desítek let stane centrem chovu budoucího rýnského teplokrevníka). Roku 1876 se podařilo "Zemědělskému spolku pro Rýnské Prusko" přesvědčit tehdejšího pruského vrchního zemského stájmistra von Lüderitze, že pro rýnskou provincii má smysl pouze chov těžkých, chladnokrevných, pracovních koní. V roce 1892 byla založena "Rýnská plemenná kniha" a byl pro tuto oblast stanoven jednotný šlechtitelský cíl - chov chladnokrevných koní belgického (brabantského) typu.
Téměř po padesáti letech nepředstavitelného rozkvětu přichází po druhé světové válce náhlý a dramatický pád početně největšího německého chovu chladnokrevníků. Tento pád v podstatě odstartoval chov rýnského teplokrevníka - chovatelé v rýnské oblasti využili lehčích jedinců původního chladnokrevného koně k vytvoření teplokrevného jezdeckého koně - především (i když velmi pozvolna) mezi lety 1955 a 1965. Teprve od druhé poloviny šedesátých let se zvyšuje tempo a také počet klisen přijatých do chovu.
Podstatnou roli při prvotním vývoji plemene sehrál trakhénský kůň. Vedle trakhéna se o to zasloužily v pozdějších letech také chovy hannoverské a vestfálské krve. Kromě do Rýnska dovezených východopruských hřebců – z počátku jen velmi ojedinělých soukromých hřebců - to byli rovněž hřebci z westfálského zemského hřebčince Warendorf. Ti měli podstatný podíl na vytvoření rýnského teplokrevníka. Výsledkem této šlechtitelské práce je méně ušlechtilý, ale ne nepřitažlivý jezdecký kůň, který výborně vyhovuje potřebám rekreačních jezdců.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA