NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > leden 2010 > Kapesní zvířátka [1. strana ze 2 stran]

Kapesní zvířátka

Svět spěje k miniaturizaci, nyní i zvířat

Miniprasátka

Vepřík malý jako hrneček? Proč ne...
Se šlechtěním malých prasátek začali ve Velké Británii a stvořili prasátka nejen malá, ale údajně i tak čistotná, že je bez problémů lze chovat i v bytě. I když v této souvislosti člověka spíše napadne přirovnání související se špínou či chováním, prasečí inteligence je prý značná a tak údajně není problém vycvičit tohoto nového rodinného společníka k používání kočičí toalety. Fyzické parametry těchto britských prasátek přirovnal místní tisk velikosti "menšího psa". Dožívají se prý až patnácti let a i když za ně v přepočtu zaplatíte dvacet tisíc korun, počkáte si nějaký čas na čekací listině.

To ve Spojených státech jsou zase o krok dál. Nabízejí se tam hned dvě plemena minivepřů, v tomto případě spíše pidivepříků: Royal Dandies a Dandie Extremes. Aby šla prasátka dobře na odbyt, najala si americká chovatelka renomovaného fotografa, který jí pomáhá s "píár". Umělec si oblíbil vepříka jménem Tetley, který je nejvíce fotogenický, a zvěčňuje ho nejčastěji s šálkem čaje, aby bylo už na první pohled každému jasné, v čem je Tetleyho půvab.
Amerického pašíka choval například George Cooley, britského má Rupert Gint z Harryho Pottera.

Dalším chovatelským centrem minipašíků je německý Göttingen. Odtud pocházejí prasátka českých chovatelek Veroniky Žákové nebo Martiny Katzerové. Obě pějí chválu na čistotnost a hravost svých mazlíčků, ale zároveň poukazují na určitý rys svéhlavosti v jejich povaze. Na rozdíl od psů nehodlá vepřík přistoupit na to, že by měl být v domácnosti v podřízené pozici, a aby se prosadil, užívá různé lsti, umí se mstít, svou inteligenci využívá výhradně ke svému prospěchu a nedá se naučit povelům.
Plusem je jejich společenskost, hravost, ochota venčit se na vodítku jako pes, bezproblémové převozy autem, vegetariánská strava. Ovšem pokud budete göttingenskému typu dopřávat příliš, do dospělosti doroste z příjemných tří kilogramů na sedmdesát kilo namísto dvaceti až třiceti...
Problémy také nastanou, když je třeba sehnat veterináře. A sehnat ho musíte co nejdříve, protože je třeba nechat zvíře oočkovat mj. i proti července, pro jistotu také proti vzteklině, a pokud s ním hodláte vycestovat do zahraničí, tak i proti prasečímu moru nebo Aujezskyho nemoci. Prasátko se musí pravidelně odčervovat a v určitém věku se doporučuje nechat je vykastrovat – ve Státech je to dokonce povinnost ze zákona. Městští veterináři přitom nemají příliš příležitostí setkávat se ve své praxi s vepři, a ti venkovští budou na miniprasátka (či na vás) pohlížet s despektem.

Minikoně

Člověk vyšlechtil také několik plemen minikoní. Jejich představitelé bývají tak malí, že se nehodí dokonce ani za jezdecká zvířata pro děti, a chována jsou pro zápřah do vozíků nebo třeba pro předvádění v cirkusech a podobných zařízeních.
Jedním z těch známějších plemen je falabella, miniaturní kůň: je zmenšeninou koně se zachováním všech poměrů. Kohoutková výška je 60 až 86 centimetrů. Pochází z Argentiny, kde je vyšlechtila rodina, jejíž jméno dodnes plemeno nosí. Chovají se jako vzácní a značně drazí domácí mazlíčci.
Poměrně rozšířeným miniplemenem je shetlandský pony – typ mini. Standardní typ mívá výšku v kohoutku do 107 centimetrů, minishetland do 87 cm. Je robustnější než falabella, vyznačuje se pro shetlandy typickou bohatou a hustou hřívou i ocasem a dlouhými rousy na končetinách. Podobně je odlišen od standardu i welšský pony – typ mini.
Dalším plemenem minikoní je minihorse. Vyznačuje se výškou opět do 86 centimetrů a částečně se od sebe liší variety americká, kanadská a britská. Chovají se také jako domácí mazlíčci nebo do zápřahu lehkých vozíků. Pokud jste někdy slyšeli o plemenu miniapaloosa, je to barevný ráz minihorsů.
U nás je zatím jen jedna plemenná kniha minikoní, a to pro shetlandské miniponíky.

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA