NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2010 > Skalní

Skalní

fejeton

Kráčeli jsme po ránu s Itynkou od kostela Jana Křtitele ke kapli Povýšení svatého kříže a stoupali dál, na strmou skálu, abychom z té výšky spatřili klášter, kde před více než tisíci lety žil svatý Ivan.
Tehdy tu byla jeskyně a v ní o samotě přebýval poustevník, – vyprávěl jsem Itynce – jeho jedinou společnicí byla srna. Jenže krotkou laň na lovu zahlédl kníže Bořivoj, pronásledoval ji a skolil šípem. Těžce zraněná srnka se dovlekla k jeskyni svého pána, a tam zhasl její zrak. – Stáli jsme na skále a Itynka hleděla do té hlubiny i na zalesněné kopce kolem sebe, naslouchala stromům a větru nad nimi a nasávala vůni starých babyk a klenů, až jsem si všiml, že nožkama srostla se zemí a prožívá se mnou chvíli rozednění a já uslyšel v harmonii stvoření Giordana Bruna – Příroda není nic jiného než Bůh ve věcech.
O přírodě se mohou psát díla vědecká, mystické eseje a skvostné básně, ale nikdo o ní neřekne víc než Bruno, podobně psal o přírodě Baruch Spinoza, prvního v Římě církev upálila a druhý byl vyvržen a proklet ortodoxní obcí. Tajemství přírody se nehodí tomu, kdo víru povýšil na řemeslo a pak se jen stará, aby dobře neslo. Bůh je však obsažen v přírodě, ve skále, v hlíně, ve vodě, ona dýchá jeho zákony, každý živáček přijímá jeho vládu, i ta tráva roste podle jeho řádu, stromy se množí nálety svých semen a zvířata se páří podle plemen, vše živé i neživé je projevem Boží vůle, jen člověk se vymanil z řádu božích věcí a odešel cestou vlastní zvůle, sám volí dobré a zlé, sám se staví na místo Boží, a pro pocit svobody a pro krátký boj o časné zboží ztratil vnitřní klid a rozerván a nešťastný hledá cestu z labyrintu přání a tužeb do ráje srdce, kde vládne Bůh, ten věčně živý duch, k němuž zvolal osvícený Augustin a po něm i bratr Komenský – Nedojde srdce mé pokoje, dokud nespočine v tobě.
Stál jsem na té skále a prožíval vyvržení z řádu přírody jako osud a úděl lidstva, který mám zažít a poznat a hledat cestu zpátky, do řádu věcí, do harmonie Tvůrce. Posadil jsem se na vyleštěný kámen, Itynka mi hned skočila na klín, zavrněla blahy a olízla mi nos – Vrátíme se zase dolů k té hospodě, kde jsem ucítila krásně zavonět smažené brambůrky, jo? – a pak běžela, přátelé svatého Jana pod Skalou, pro jistotu první.

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Psi - krytí, z rubriky Různé - zemědělské produkty, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Psi, Různé

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Fotosoutěž (červen 2010)
• Hroší (leden 2010)
• Pozor, Silvestrůjci zbrojí! (prosinec 2009)
• Domlouvání (prosinec 2009)
• Jsem u vrat za 5 vteřin (listopad 2009)

VYDÁNÍ ČASOPISU: