NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > říjen 2011 > Národní plemena

Národní plemena

Mezi maďarskými plemeny psů převažují ovčáci, což je logické vzhledem k charakteru tamní krajiny a způsobu obživy jejích kočovných obyvatelů dávno předtím, než byla valná většina puszty přeměněna na pole. Kromě pěti ovčáckých plemen dalo Maďarsko vzniknout dvěma plemenům ohařů, dvěma honičům, jednomu chrtovi a možná i vlčákovi, který se kdysi objevil a zas zmizel jako rarita.

Komondor pomáhal a pomáhá bránit stáda ovcí před predátory, ať už to byli kdysi medvědi a vlci, nebo dnes zloději především lidští. Je to velice dekorativní plemeno pro svou slonovinově bílou, šňůrovitě plstnatou, těžkou a dlouhou srst s hustou podsadou. Taková srst nejen dokonale maskuje psa mezi ovcemi, ale zároveň ho chrání jak před nepřízní počasí, tak proti zubům i těch největších šelem. Respekt pomáhá budit i jeho výška – u psů minimálně 70 centimetrů - a váha - i 60 kilogramů.

O původu starobylého plemena komondor se mnoho neví. Na území dnešního Maďarska se předchůdci plemena dostali pravděpodobně s příchodem mongolských nájezdníků ve 13. století, ale nemusejí mít nutně asijský původ – protože Avaři se mohli na svém tažení setkat s jihoruskými ovčáky a dál pokračovat v tažení i s nimi. Dnešní jihoruský ovčák má ostatně s komondorem mnoho podobného jak zevnějškem, tak povahou.

Komondoři vynikají odvahou, neutuchající ostražitostí, věrností svému stádu a pánovi – a nedůvěrou k cizím lidem. Komondoři bývali svými pastýři od nejútlejšího věku vychováváni uprostřed stáda, takže ovce pak pokládali za svou smečku a podle toho ji důsledně chránili. Rozhodně se nedoporučuje pořizovat si komondora pro efekt. Pes dokáže rozpoznat zlý úmysl a člověk, který může jen málo vyčíst z řeči těla a obličeje psa kvůli jeho husté a dlouhé srsti, by se mohl zachovat neopatrně a vysloužit si komondorovu nelibost.

Kuvasz je ještě větší ovčák, než je komondor; pes může mít v kohoutku 76 centimetrů a vážit do 62 kilogramů. Také kuvasz pomáhal kočovným pastevcům chránit stáda. Do Maďarska se dostal nejspíš z Turecka.

I toto plemeno má bílé zbarvení, ale srst je kratší, zvlněná, s hebkou podsadou a bez většího sklonu k plstnatění. Zevnějškem i svým využitím se podobá slovenskému čuvačovi a podhalaňskému pasteveckému psovi z Polska.

Kuvasz má poměrně rozvinutý lovecký pud, což mu pomohlo přežít v době, kdy se kočovníci začali usazovat a nepotřebovali ani tak ovčáky, jako spíš hlídače domů nebo lovecké psy a slídiče. Ale i tato rekvalifikace byla k ničemu za 2. sv. války, kdy plemeno téměř zaniklo.

Později se podařila jeho záchrana a obliba plemena se rozšířila i mimo Maďarsko.

Kuvasz potřebuje pracovat. Snáší dobře nepřízeň počasí, nesnáší tvrdé zacházení.

Jak komondor, tak kuvasz nemají sklony k přehnanému štěkání.

Mudi vznikl v 18. až 19. století křížením maďarských honáckých plemen nejspíš s různými německými honáckými psy se vztyčenýma ušima. Plemeno mělo jako hlavní náplň své činnosti usměrňování a ovládání stád ovcí, pasení skotu, hubení škůdců, hlídání majetku pána a účast na lovech medvědů a kanců. Dnes je to vynikající strážní a hlídací pes, služební plemeno hlavně pro vyhledávání drog a taky sportovec každým coulem, který se vyznamenává hlavně při agility nebo fly-ballu. Ve volném čase je dokonalým a přizpůsobivým společníkem, který může žít snadno i v domě jak pro své fyzické parametry (psi ideálně 45 centimetrů kohoutkové výšky a hmotnost 13 kilogramů), tak pro přiměřeně dlouhou, vlnitou srst, nenáročnou na údržbu. Ta nemusí být nutně jen bílá.

Ovšem ani život v bytě neubral mudimu nic na jeho odvaze a ochotě pracovat. Na rozdíl od předchozích dvou plemen si rád zaštěká.

Puli je stejně atraktivním ovčáckým plemenem, jako jeho větší kolega komondor – a to díky bohaté, do ploten zplstnatělé srsti barvy buď bílé, nebo černé, případně černé s odstíny plavé, šedé nebo rezavé. Srst zcela zakrývá tvar hlavy i těla. Ideální velikost psů je ovšem "jen" 43 centimetrů v kohoutku a hmotnost do 15 kilogramů.

Puli také pochází z Asie, nejspíš z Tibetu, a v maďarské pusztě "operuje" nejméně od 9. století, kdy se sem dostal s asijskými nájezdníky. Tehdejší kočovníci používali u svých stád na hlídání v noci buď kuvasze, nebo komondory, a ve dne na pasení menší a rychlejší puli. Srst pastýři každoročně stříhali psům stejně jako ovcím, protože by jim překážela při pohybu.

Současná podoba plemena má srst ještě prodlouženou.

Puli je živý, temperamentí a mimořádně učelivý pes. Miluje děti, je skvělým hlídacím psem a uplatnění nachází i v kynologických sportech, např. v obratnosti nebo flyballu.

Pumi má sice podobné označení jako puli, ale vypadá úplně jinak. Výškou a váhou jsou si podobní, ale protože má pumi jen polodlouhou srst, vypadá spíše jako teriér. Plemeno totiž vzniklo křížením primitivních puli s německými a francouzskými teriéry, a to už v 17. až 18. století. Ovšem i zevnějšek pumiho musí působit podobně zanedbaně jako u puliho, což se snadno daří díky velké hustotě chlupů a jejich rozdílné délce, kvalitě i zvlnění. Nesmí ale plstnatět. Zbarvení bývá jednobarevné šedé, černé, plavé nebo bílé, v různých odstínech.

Pumi se využíval k pohánění větších zvířat a k ochraně stád před dravou zvěří, zásob před hlodavci a majetku před zloději.

I v současnosti rád pracuje jako pastevecký pes a hlasitý hlídač, je i dobrým společníkem do rodiny s rozumnými dětmi a pro svou neutuchající aktivitu se hodí pro různé sporty, zejména pro sportovní kynologii a pachové práce.

Maďarský ohař krátkosrstý – viszla je prvním z maďarských ohařů. O původu plemena se vedly dlouho spory, protože se podobá výmarskému ohaři a někteří odborníci proto tvrdili, že vzniklo až ve 20. století právě s jeho výrazným přispěním. Dnes už je jisté, že doložitelné dokumenty o zlatožlutých maďarských ohařích pocházejí z doby, kdy stříbřitě šedí výmarští ještě neexistovali.

Plemeno se potýkalo i s ryze existenciálními problémy - nejprve skoro vyhynulo na konci 19. století, a sotva se ho podařilo zachránit, přišly světové války. Psi, kteří zůstali v Maďarsku, zahynuli, a znovu zregenerovat plemeno se podařilo jen díky tomu, že se do poválečného Maďarska vrátili uprchlíci i s několika přeživšími viszlami.

Dnes je krátkosrstá viszla středně velký, elegantní lovecký pes s krátkou, žemlově zbarvenou srstí. Psi mají kohoutkovou výšku do 64 centimetrů, feny do 60 cm.

Maďarský ohař drátosrstý – viszla má až na odlišnou srst, všechny charakteristiky shodné s krátkosrstou viszlou. Vznikl ve 30. letech 20. století křížením krátkosrstého maďarského ohaře s drátosrstým německým ohařem. K prvnímu křížení došlo náhodně, ale dvě štěňata ze spojení se dostala na výstavu v Budapešti, kde zaujala československého chovatele Ladislava Gresnárika. Ten obě koupil a založil na nich chov nového plemena, postupně rozšiřoval chovnou základnu a ustálil typ na žemlovém zbarvení maďarských ohařů a drátovitých chlupech ohařů německých. V 50. letech plemeno uznal maďarský kynologický klub.

V 70. letech si jeden rozhodčí ze Severní Ameriky uvědomil, že plemeno by se mohlo uplatnit i v mnohem drsnějších podmínkách, než se vyskytují v Evropě, a vyvezl několik psů do Kanady. V krátké době došla drátosrstá viszla uznání i tam, nejprve u lovců a později i od Canadian Kennel Clubu.

Maďarský chrt je prapůvodní lovecký pes, který se na území Maďarska objevil už v 9. století, o čemž svědčí písemné zmínky i vykopávky lebečních kostí. V 19. století bylo plemeno kříženo kvůli zvýšení rychlosti s různými jinými chrty, takže se dnes podobá greyhoundovi, jen v poněkud menším vydání (psi maďarského chrta měří do 70 cm kohoutkové výšky, psi anglického chrta do 76 cm) a s kratší čenichovou partií. Na některých delších dostihových a coursingových tratích bývá maďarský chrt rychlejší, než jeho anglický příbuzný. Hlavně v Řecku si ho považují víc než greyhounda.

Exteriér maďarského chrta je elegantní a přitom silný. Srst je krátká a hustá, v zimě se může tvořit podsada. I když loví zrakem, má vynikající čich. Je dobrý společník a hlídač, chytrý a věrný.

Transylvánský honič, někdy nazývaný sedmihradský honič nebo maďarský brakýř, je velmi starobylé maďarské plemeno, jehož vývoj byl ovlivněn místními klimatickými vlivy, přírodními podmínkami a regionálními způsoby lovu. Svoji zlatou éru zažilo plemeno ve středověku, kdy se stalo oblíbeným loveckým psem nejvyšší šlechty. Kvůli rozvoji zemědělství a lesnictví se později přesunul lov s honiči do hornatých a lesnatých oblastí Karpat. Tehdy se podle rozdílných terénních podmínek zformovaly dvě velikostní variety těchto honičů, oba typy byly ovšem stále chovány společně. Větší maďarský honič se používal k lovu velké zvěře - tura, medvěda, kance a rysa.

Na počátku 20. století transylvánský honič skoro vymizel a po druhé světové válce byl na vymření. Chov větší variety se podařilo obnovit a dnes tak existuje mnoho jedinců velkého rázu nejen v Maďarsku.

Transylvánský honič je hladkosrstý pes se základním černým zbarvením, vysoký do 65 centimetrů a s hmotností nejméně 25 kilogramů. Má klidnou a přátelskou povahu, snadno se cvičí.

Transylvánský honič krátkonohý dnes už neexistuje. Když jsme o odstavec výš vyjmenovali, čím byl ovlivněn vývoj maďarského brakýře, museli bychom u nízkonohé variety doplnit, že ho sice podmiňovaly stejné podmínky, ale k zániku že došlo řízeně, z moci politické:

I když se totiž zachovalo po druhé světové válce několik transylvánských honičů obou podob v sousedním Rumunsku, v oblasti zvané Sedmihradsko, na nichž by se dal i menší typ zregenerovat stejně jako jeho větší varieta, nařídila v r. 1947 rumunská vláda, že plemena obou velikostních rázů musejí být totálně (!) zlikvidována, aby Rumunům nepřipomínala někdejší maďarskou okupaci Sedmihradska...

Sedmihradský honič krátkonohý tedy býval pes stejných charakteristik jako jeho vyšší příbuzný, rozdíl byl jen mínus deset centimentrů a ve využití, protože se hodil spíše k lovení srnčí zvěře, kamzíků nebo lišek, a to i v neprostupných terénech a ve skalách.

Maďarský vlčák je plemeno nejisté, které tu uvádíme tzv. "do počtu". Našli jsme o něm jedinou zmínku v díle D. Morrise. Hungarian Wolf Dog byl jako plemeno předváděn v londýnské zoologické zahradě v roce 1828, což je bohužel jediná informace, kterou můžeme čtenářům Planety zvířat předat.

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Psi - různé, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Psi

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Dva jsou víc než jeden (říjen 2011)
• Bude nás víc (říjen 2011)
• Jaký pán, takový pes (říjen 2011)
• Knírač (říjen 2011)
• Voda v životě psím (květen 2011)

VYDÁNÍ ČASOPISU: