O povídání s Itynkou poprvé

Sdílejte článek s přáteli

Kdo ještě nepochopil, že pejskové mají svou řeč, že dovedou mluvit a snaží se dorozumět i s člověkem, tomu radím, ať raději nečte dál, určitě by nevěřil mému povídání s Itynkou, která patří k nejstarším domácím zvířátkům na světě, já věřím, že její rod, nás provázel už v časech před našim letopočtem, tedy dobrých pár tisíc let, ale to je jedno, pejskové to stejně počítají jinak.

Itynka je osobnost, nenechá se proti své vůli hladit, s odporem se otřese a nespokojeně bručí kvůli nucenému chování na klíně, zásadně nesnáší koupání, nenávidí hřeben na chocholce mezi ušima a je rozmrzelá, když se přes den věnuji víc lidem. O to raději se večer protahuje na posteli, odkud přivřenýma očima pozoruje televizi, nebo pulsující kurzor na obrazovce počítače a čichá k šálku s vídeňskou kávou, protože zbožňuje šlehačku a trpělivě čeká, kdy se unaveně protáhnu, zvednu hlavu od klávesnice a přijde chvíle psího klábosení.

Už staří Číňané i Afričané prý mívali psí naháčky ve velké úctě. Byli jim symbolem plodnosti, úspěšného lovu a vyhřátého lůžka. Psí oči taky vidí do světa duchů, a tak není divu, že v pyramidách, chrámech a v hrobkách vážených pánů faraónů se objevily i psí mumie.

Avšak Itynka, na lůžku spokojeně dříme a sní o prababičce, která už od své babičky slyšela, jak si lidi dřív považovali naháčů. Byla by ráda, kdyby se vrátily doby, kdy za bití pejska viníka kamenovali a pokud čtyřnohému kamarádovi nějaký necita ublížil, usekli mu za trest prsty na ruce. Dnes je každý pejsek ve městě vystaven velkému nebezpečí, od provozu na hlučné ulici až po útoky bezohledných, necitlivých a zlých sobců; o polámaných nožičkách, by mohla Itynka vyprávět.

Někdy se přižene domů, jak velká voda a významně a dlouho štěká u dveří; to už vím, že na prahu mám připraveno překvapení v podobě uloveného pokladu, pomačkaného obalu od játrové paštiky, ocumlanou hašlerku, holubí pírko, nebo jinou dobrotu. Nevěřili byste, jak se dovede vytahovat, čím vším se chlubí a jak toužebně čeká na pochvalu. Kdo svému pejskovi rozumí, nešetří slovy uznání. A hlavně se učí řeči psí. Protože teprve ten, kdo umí naslouchat čtyřnohým kamarádům, pochopí taky lidi kolem sebe, přátelé každodenního lovu, dlouhých vycházek, tajuplných psích značek a nekonečného shonu.

Sdílejte článek s přáteli

• > ročník 2011 <
• prosinec
• listopad
• říjen

1. Knírač
2. Jaký pán, takový pes
3. Bude nás víc
4. Dva jsou víc než jeden
5. Národní plemena
6. O povídání s Itynkou poprvé
7. Malá plemena psů
8. Hraju si
9. Zprávy ze Státní veterinární správy
10. Otázky pro chovatele
11. Jak poznat zdravého a nemocného psa
12. Giardioza – zoonóza
13. Juniorhandling
14. Sen zvířat 2011
15. Aussie’s Camp – The Lost World
16. IV. Frbul ACANA Cup 2011
17. Sphynx
18. Vy se ptáte, my odpovídáme
19. Ty jsi ale kočka!
20. Jako kočky a psi
21. Dirty Face syndrome
22. Malopolský kůň
23. Charakteristika koní:
24. Co byste měli vědět, než si pořídíte
25. Potkani - mistři v přežití
26. Zimování suchozemských želv
27. Ve znamení výročí a téček
28. Gekon zední
29. Ještěrky VOODOO!

• září
• srpen
• červenec
• červen
• květen
• duben
• březen
• únor
• leden
• > ročník 2010 <
• > ročník 2009 <

---

• > ročník 2008 <

---

• > ročník 2007 <

---

• > ročník 2006 <

---

• > ročník 2005 <

---

• > ročník 2004 <

---

• > ročník 2002 <

---

• > ročník 2001 <

---

• > ročník 2000 <