NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > říjen 2011 > Malá plemena psů

Malá plemena psů

I malá plemena si zachovávají všechny skvělé vlastnosti, pro které psy milujeme. I malá plemena mají dlouhou historii, o čemž se můžeme přesvědčit na plátnech starých mistrů. I malá plemena mají velká srdce, která nám bezvýhradně věnují…

Opičí princ

Malí hrubosrstí psíci smousje, předchůdci grifonků, žili po staletí ve své vlasti jako průvodci a pomocníci nejchudších lidí: fárali s horníky do dolů, kde nasazovali jako první životy při úniku jedovatých plynů, řemeslníkům hlídali zboží, kočím dělali doprovod na cestách a po nocích chytali ve stájích a konírnách krysy, za což si ostatně vysloužili přízvisko stájový pinč. Příslovečná byla už tehdy jejich oddanost "svému" člověku, takže pokud chtěli staří vlámští umělci zobrazit pojem věrnosti, namalovali prostě smousje.

V roce 1870 začala jejich hvězda stoupat, protože o ně projevila zájem belgická královna Marie Henrieta. Ze stájí se rázem vyšvihli do vyšších pater a začalo se také se zušlechťováním jejich vzhledu: žádáni byli menší, chundelatí, jakoby rozcuchaní psi s kulatou hlavou a s co nejkratším nosem. Toho dosáhli tehdejší chovatelé přikřížením mopse, jorkšíra a King Charles španěla. Němci prý tvrdí, že byl přikřížen i jejich opičí pinč, Belgičané, že tomu bylo přesně naopak.

V r. 1880 byl na výstavě v Bruselu vybrán grifonek jako nejlepší pes, o tři roky později tu zaregistrovali v plemenné knize první pár a v roce 1904 byl sepsán první standard plemena.

Dnes má grifonek ve tváři opičí, ba až lidský výraz. Přes svou malou postavu, která sice není standardem stanovena, ale zpravidla nepřesahuje 28 centimetrů, je to poměrně robustní plemeno, přesto ale elegantní a mrštné.

Grifonci jsou v rámci standardů FCI zařazeni ve třech varietách: belgický grifonek, bruselský grifonek a brabantský grifonek. V jednom vrhu se mohou objevit všechny tři typy. Liší se od sebe barvou a strukturou srsti. Belgičtí a bruselští grifonci jsou hrubosrstí, brabantík krátkosrstý. Belgičan je buď černý, nebo černý s červenohnědým melírem, bruselský grifonek je červený jako liška a brabantík nosí zbarvení červené nebo černé s červenými znaky.

Hvězda stříbrného plátna

V novodobé historii už grifonci nepracují, i když hlídači jsou stále stejně dobří. Lidé si je pořizují pro jejich povahu a neutuchající dobrou náladu jako domácí společníky, dokonale skladné i do městských bytů, přizpůsobivých lenivějšímu, ale raději aktivnímu životu svých pánů, vždycky dobře vycházejících s dětmi, s kočkami i s cizími psy. Navíc jsou učenliví a pro radost majitele by udělali první-poslední. Není tedy divu, že bylo otázkou času, kdy si jich všimne Hollywood...

A komedie Lepší už to nebude byla kasovním trhákem, který sklidil i cenu nejvyšší, Oscara. Všichni milovníci grifonků vědí, že to nebylo zásluhou ani tak režiséra, scénáře nebo Jacka Nicholsona v roli nerudného pisálka, ale jen a díky bruselskému grifonkovi Verdellovi, který nakonec obměkčil i tak studený psí čumák, jakým je postava Melvina Udalla.

Grifonci u nás

Zmíněný film měl premiéru v roce 1997 a nastartoval vlnu obliby i za hranicemi Belgie. Okamžitě začala stoupat poptávka po štěňatech, zejména ve Státech, což přináší každému plemenu zpravidla víc záporů než kladů. Do té doby se grifonci chovali i unás, ale až po roce 2001 stouply počty zapisovaných štěňat v ČR nad stovku ročně a v současnosti se pohybují kolem dvou set.

Majitelé se se svými grifonky nejčastěji věnují agility, což je sport, který naprosto vyhovuje fyzickým i mentálním schopnostem plemena. Kdo nechce závodit, měl by svému psíku dopřát aspoň každodenní dlouhé procházky. Potřebují přítomnost a náklonnost svého pána a celé rodiny; jejich závislosti na lidech se dá dobře využívat i při canisterapii. Pořizovat grifonky by si měli nejlépe jen ti lidé, kteří hodlají být následujících 15 let doma, případně si mohou dovolit brát si psa i do zaměstnání. Grifonci dovedou stejně jako kdysi sedět hodiny už ne na kozlíku, ale na automobilovém sedadle, a provázet pána na každém kroku. Mnohdy až přílišná náklonnost pejska k pánovi nevyhovuje každému, a navíc, oč přítulnější je pes ke "svým", o to rezervovanější může být k cizím. Přesto bývají i grifonci dobrými canisterapeuty.

Čas a péči je ostatně třeba věnovat každému plemenu, ale grifonkovi obzvlášť.

Péče o srst brabantíka je snadná - stačí občasné kartáčování; u dlouhosrstých belgičanů a bruseláčků je nutné denní kartáčování a česání, několikrát do roka se doporučuje provést lehké trimování. Majitel také musí denně psíkovi čistit oči a kožní záhyby na nose, protože se v nich můžou objevit záněty. Jako každé krátkonosé plemeno mívají i grifonci potíže s dýcháním v horku (a chrápat při spaní), častěji se u nich vyskytují problémy s očima a také reprodukční nesnáze.

Více na stránkách Klubu chovatelů grifonků a brabantíků – kchgb.eu, nebo u chovatelů – např. grifonek.eu, griffon.sk aj.

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Psi - zadání štěňat, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Psi

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• O povídání s Itynkou poprvé (říjen 2011)
• Národní plemena (říjen 2011)
• Dva jsou víc než jeden (říjen 2011)
• Bude nás víc (říjen 2011)
• Jaký pán, takový pes (říjen 2011)

VYDÁNÍ ČASOPISU: