Národní plemena

Sdílejte článek s přáteli

Ciobanesc romanesc mioritic

 kliknutím náhled zvětšíte

Rumunský mioritský ovčák

Doma se jmenuje Ciobanesc romanesc mioritic, ale u nás vejde nejspíš v širší povědomí pod označením mioritik. Dříve býval považován spolu s karpatinem za jedno plemeno.

Mioritik má předlouhou historii. Dokonce podle jistého středověkého záznamu je doloženo, že už v roce 1359 položila statečná fenka miorotika život při obraně svého pána, moldavského knížete Bogdana I. Uherského, jehož nabral na rohy rozzuřený býk.

Tomu odpovídá i aktuální charakteristika tohoto starobylého přírodního plemena: obr s laskavou povahou, který se změní v zuřící bestii, je-li napadeno jeho stádo. Slovo obr je skutečně namístě, protože je to impozantní pes s výškou i 90 centimetrů a hmotností až 90 kilo (standard FCI ale uvádí ideální výšku psů-samců "jen" 75 cm). Přes statnou a podsaditou postavu s těžkou hlavou je to pes přitažlivý, s hustou a chundelatou srstí připomínající ovčí rouno. Obvykle bývá jednolitě bílý, šedý nebo může mít grošované znaky na hlavě a v okolí.

Dříve pracoval mioritik jako hlídač stád, dnes dodává rumunské smetánce společenskou prestiž. Pomalu získává popularitu i mimo svou vlast díky tomu, že miluje děti a je vynikající společník.

Rumunský karpatský ovčák

Ciobanesc romanesc carpatin, krátce a úderně "karpatin", nedosahuje tak úctyhodných rozměrů jako mioritik (psi mají mít ideálně 65 až 73 centimetrů kohoutkové výšky), ale do křížku se s ním není radno pouštět. Od svého většího příbuzného se liší i užším čenichem a tmavší a různorodější barvou srsti.

Život karpatina býval pěkně krušný, a to nejen kvůli vlastní práci při hlídání stád. Rumunští pastevci psům jednak zkracovali ocasy (a to nezvykle o třetinu, aby zbylé dvě byly neseny pěkně zvysoka a psi byli na dálku k rozeznání od ovcí), jednak jim věšeli na krk poleno. Takový handicap měl snížit jejich agresivitu a eliminovat riziko případného útoku na člověka, a krom toho je to ochránilo i před podezřením, že snad jsou toulaví a jako takoví hodni zastřelení.

Zavěšování polen místo psích známek byla ostatně zvyklost rozšířená nejen v Rumunsku, ale i na území Řecka a Albánie, o čemž by mohl vyprávět i řecko-albánský ovčák (který je prý tak ostrý, že to s ochranou stáda fakt přehání, poleno-nepoleno).

Jihovýchodoevropský ovčák - Bucovina

Ciobanesc romanesc de Bucovina je přírodní plemeno vzniklé v severovýchodním Rumunsku. Ve vlasti ho nazývají důvěrným dulau nebo capau (což prý má ovšem jen místní pojmenování pastýře nebo ovčáka). Stejně jako jeho bratranci, střežil i on stáda před predátory zvířecími i lidskými.

Zatím nepatří oficiálně k uznaným plemenům, ale je zařazen mezi plemena prozatímně uznaná.

Dnes bucovina ovčáka oceňují i lidé ve městech, pokud žijí v domech se zahradou,

protože jde o psy vyrovnané, přátelské k dětem a navíc spolehlivé při hlídání. Cizím lidem příliš nedůvěřují. Potřebují přiměřený prostor a nejsou vhodní k držení v bytech.

Bucovina ovčák má svalnaté tělo s ideální výškou psa 71 až 75 centimetrů, s bohatou srstí (mimo hlavy a předních nohou), která tvoří na krku hřívu. Zbarvení musí mít bílý základ a znaky na něm buď pískové, tmavěhnědé, černé nebo žíhané. Zcela bílá nebo černá zvířata jsou rovněž akceptována.

Ceausescu, metelescu blescu!

V minulém vydání Planety zvířat jsme se seznámili s plemeny maďarskými. Připomněli jsme si, že tamní transylvánský honič míval i krátkonohou verzi, která už dnes bohužel neexistuje. Takže jen krátce shrneme, že toto plemeno zaplatilo daň nejvyšší kvůli místu, kde se po staletí vyvíjelo. Prvním hřebíčkem do rakve byla druhá světová válka, která zdecimovala stavy všech plemen, a to nejen v Maďarsku nebo v Sedmihradsku, tj. na maďarsko-rumunském pomezí. K tomu, aby se zregeneroval i krátkonohý typ maďarského brakýře, bylo třeba využít všech vhodných přeživších jedinců, tedy i těch na rumunské straně hranice. Jenže v roce 1947 musel poslední zdejší král Michal I. abdikovat ve prospěch komunistů a nová vládní garnitura jako jeden z prvních svých počinů nařídila, že všichni "rumunští" představitelé obou plemen brakýřů musejí být beze zbytku vybiti, aby zdejšímu pracujícímu lidu více nepřipomínali někdejší maďarskou okupaci Sedmihradska.

Ale abychom Ceausescovi nekřivdili: na funkci ministra zemědělství dosáhl až v roce 1948.

Netušíme, zda by kdy nějaké další plemeno zaniklo řízeně politickým rozhodnutím...

Sdílejte článek s přáteli

• > ročník 2011 <
• prosinec
• listopad

1. Německý špic
2. Silvestrovské ohňostroje
3. Móda na zimu
4. Národní plemena
5. Tady žiju přece já!
6. O povídání s Itynkou podruhé
7. Malá plemena psů
8. Život v 7 bodech
9. I psí bouda potřebuje zateplit
10. Otázky pro chovatele
11. Myslivost
12. Memoriál Karla Podhajského
13. Výživa psů v holistickém pojetí
14. Dušičková návštěva hřbitova se psem
15. Memoriál Jirky Pokorného
16. Noční hrátky oslavily sladkých 17 let
17. Balinéské kočky
18. Chlamydióza
19. Láska z ulice
20. Vy se ptáte, my odpovídáme
21. Holandský teplokrevník
22. Prima tečka za sezonou
23. Co byste měli udělat, když si domů
24. Morčata
25. Vakoveverka létavá
26. Hadilov písař
27. Zimování suchozemských želv
28. Klokani

• říjen
• září
• srpen
• červenec
• červen
• květen
• duben
• březen
• únor
• leden
• > ročník 2010 <
• > ročník 2009 <

---

• > ročník 2008 <

---

• > ročník 2007 <

---

• > ročník 2006 <

---

• > ročník 2005 <

---

• > ročník 2004 <

---

• > ročník 2002 <

---

• > ročník 2001 <

---

• > ročník 2000 <