O povídání s Itynkou podruhé

Sdílejte článek s přáteli

Když jsem vám minule prozradil, že rozumím řeči psí a že si vyprávím s Itynkou o psích prababičkách, které se těšily přízni egyptských faraónů i čínských vládců, měl bych hnedle prozradit, co nám takový čtyřnohý kamarád chce vlastně říct.

Všichni už asi tušíte, že psí řeč není podobná té naší. Lidský jazyk se vyvinul za jiných okolností než zvířecí. Člověk kdysi dávno ztratil schopnosti vnímat i to, co vidí a slyší každý pes. Lidské smysly jsou tak oslabeny, že psí mazlíčkové nás často sledují s útrpností a litují, o co všechno jsme ochuzeni a jak důležité věci ani netušíme. Pejskové dokážou bez jakýchkoliv přístrojů předvídat bouřky, vichřice i zemětřesení, poznají i naši smrtelnou chorobu a v domě si najdou nejzdravější místo na spaní. A aby to nemohli prozradit všem, zdají se být němí a neschopní řeči. Ovšem, kdo by si myslel, že pejsek nemluví, divil by se, kolik důležitých věcí mu už pověděl, jenže páníček nerozuměl a nedával pozor.

Jedním ze způsobů řeči psí je hýbání ocáskem. Jestliže ke mně Itynka přichází a mává ocáskem jako praporem, pak mi říká – To jsem přece já, tvoje princezna, dneska jsem s tebou náramně spokojená. – Zato když s ním na ulici jen tak potřásá a třepe hlavičkou, něco ji velice pozlobilo. Mrskání ocáskem a vrčení znamená – Varuji vás, dnes nemám náladu! Jsem zlé a nebezpečné zvíře! Jděte mi z cesty! – Ale jemné očichávání a pohybování špičkou ocásku prozrazuje zájem o věc, kterou pozoruje. Itynka mluví taky ušima. Postavené zpříma značí zvědavost, sklopené dozadu – Pozor! – jedno ouško položené a druhé vzpřímené je chvilková nerozhodnost a obě položená těsně k hlavě – Zaútočím! – Olizování tlapek a přivírání očí – To je mi s tebou krásně, jen to nepokaz! – Hlasitým broušením drápků o křeslo žadoní – Dej mi to přece! – Jemný dotek hlavičky je výzva k vzájemným projevům něžnosti, krátké zavrčení – Čau, čau! – slušné pozdravení. Jestliže si otírá hlavu o ruku, vyznává mi lásku, zatímco když vrčí, varuje – Ne abys provedl něco ošklivého, jinak tě kousnu, až ti poteče červená, uvidíš! – A závěrečná rada, kdo chce mluvit se svým pejskem, musí se s ním nejdřív naučit mlčet. A z velikého ticha zaslechne to nejkrásnější povídání, přátelé a kamarádi důvěrného psího vyprávění, HAF!

Sdílejte článek s přáteli

• > ročník 2011 <
• prosinec
• listopad

1. Německý špic
2. Silvestrovské ohňostroje
3. Móda na zimu
4. Národní plemena
5. Tady žiju přece já!
6. O povídání s Itynkou podruhé
7. Malá plemena psů
8. Život v 7 bodech
9. I psí bouda potřebuje zateplit
10. Otázky pro chovatele
11. Myslivost
12. Memoriál Karla Podhajského
13. Výživa psů v holistickém pojetí
14. Dušičková návštěva hřbitova se psem
15. Memoriál Jirky Pokorného
16. Noční hrátky oslavily sladkých 17 let
17. Balinéské kočky
18. Chlamydióza
19. Láska z ulice
20. Vy se ptáte, my odpovídáme
21. Holandský teplokrevník
22. Prima tečka za sezonou
23. Co byste měli udělat, když si domů
24. Morčata
25. Vakoveverka létavá
26. Hadilov písař
27. Zimování suchozemských želv
28. Klokani

• říjen
• září
• srpen
• červenec
• červen
• květen
• duben
• březen
• únor
• leden
• > ročník 2010 <
• > ročník 2009 <

---

• > ročník 2008 <

---

• > ročník 2007 <

---

• > ročník 2006 <

---

• > ročník 2005 <

---

• > ročník 2004 <

---

• > ročník 2002 <

---

• > ročník 2001 <

---

• > ročník 2000 <