Myslivost

Sdílejte článek s přáteli

 kliknutím náhled zvětšíte

Historie lovu a myslivosti u nás

Romantický pohádkový výjev má v sobě reálný základ. Prokazatelně se u nás pořádaly několikadenní lovecké výpravy panovníků už v 11. století. Pro početný urozený doprovod se stavěly lovecké hrádky a pro lovecký personál účelové obce s příznačnými názvy: Lovčice, Psáry, Ohaře, Sokolníky...

Český sněm v roce 1573 sice potvrdil, že právo lovu souvisí s vlastnictvím pozemků - panovníkem, šlechtou, kláštery nebo královskými městy -, ale zároveň uložil těmto vlastníkům povinnost zvěř chránit. To je pokládáno za počátek myslivosti u nás.

Společenské a technické změny se samozřejmě obrážely i ve vývoji lovu a myslivosti vůbec. Zásadní změny se udály v 17. století - pobělohorská doba nastolila vládu cizích rodů, lovy se staly společenskou prezentací zúčastněných, a navíc přicházejí palné zbraně. V r. 1641 vydává císař Ferdinand III. ustanovení, podle kterého je lov výhradně záležitostí šlechtickou, při níž však mají Češi povinnost roboty.

Utužení roboty mělo za krom jiného za následek počátky pytláctví u nás. Někdo pytlačil z hladu, jiný ze msty a další z lovecké vášně. Pytláctví je stíháno a trestáno, například Karel IV. vydal v r. 1732 "protipytlácký" patent, ale jak je známo, dodnes se nepodařilo vymýtit.

Za ochranu zvěře před pytláky i před predátory zodpovídali svým pánům myslivci a hajní. Myslivectví bylo řečeno dnešními slovy řádný učební obor, obvykle tříletý, pod vedením učebního pána – zkušeného myslivce, se závěrečným slavnostním "přijetím v počet myslivců" a předáním krom výučního listu i tehdejších mysliveckých atributů: tesáku a lovecké trubky.

Císař Josef II. vydal v roce 1786 řád o myslivosti neboli všeobecný honební patent, který zmírňuje robotní povinnost, upravuje ochranu polních plodin, ukládá hradit škody působené lovem a zvěří, nařizuje černou zvěř uzavřít do obor ap. Protože však pět let předtím zrušil nevolnictví a teď omezil i robotu, kvůli nedostatku bezplatné pracovní síly se pomalu začalo upouštět od chovů velké zvěře a zintenzivnil se chovů zvěře drobné: například srnčí zvěř přibyla na úkor jelení.

Další změny v druzích chované zvěře proběhly v 19. století. Rozvíjí se bažantnictví a postupně i chov muflonů, jelenců viržinských, jelenů sika a kamzíků, vysazeny jsou první ondatry.

Revoluční rok 1848 přinesl zrušení poddanství a o rok později vydává císař Franz Josef I. říšský zákon o myslivosti; zrušil feudální výsadní lovecké právo a nově bylo právo myslivosti spojeno s vlastnictvím půdy.

Myslivecké spolky

V roce 1869 vznikla Pražská lesnická jednota Hubertus jako odborný spolek sdružující jak lesníky a myslivce z povolání, tak ze záliby; v roce 1883 byl založen i Spolek honební a ochrany zvěře.

Po vzniku Československa v roce 1918 byl v roce 1919 ustaven Československý lovecký a kynologický říšský svaz, v roce 1923 Československá myslivecká jednota.

Po osvobození v roce 1945 vychází zákon o myslivosti č. 225/1947 Sb. (s platností od 1.1.1948). Pro celé území republiky je právo myslivosti sjednoceno. Právo myslivosti je nadále vázáno na vlastnictví honebního pozemku.

Po únorovém převratu v r. 1948 nastaly změny nejen v myslivosti. Od roku 1951 byli vyloučeni z pronájmu honiteb jednotlivci a uzavírat nájemní smlouvy mohly jenom tzv. lidové myslivecké společnosti.

V roce 1962 byl vydán - pro celé území tehdejší republiky - nový zákon o myslivosti č. 23/1962 Sb., který odloučil výkon práva myslivosti od vlastnictví honebních pozemků. Právo myslivosti příslušelo organizacím - státním lesům, státním statkům, jednotným zemědělským družstvům -, které ho mohly či musely za úplatu postoupit uživatelům, a to pouze mysliveckým sdružením. Nejmenší výměna honitby byla stanovena na 500 ha.

Mezinárodní spolupráce

Už v roce 1928 spoluzakládala Česká republika Mezinárodní loveckou radu - C.I.C., která oficiálně zahájila svou činnost v roce 1930.

V roce 1961 se ČSMJ sloučila se slovenským Sväzom poĺovných ochranných združení, název centrální organizace byl změněn na Československý myslivecký svaz (ČSMS).

V důsledku federalizace státu v roce 1969 byla ukončena činnost ČSMS a ustaveny dva samostatné národní myslivecké svazy. V roce 1970 byl ustaven Federální výbor mysliveckých svazů v ČSSR (FV MS) jako společný koordinační a poradní orgán Českého mysliveckého svazu a Slovenského poĺovnického zväzu. Podle nového zákona o myslivosti č. 270/92 Sb. se ČMS stal organizací s členstvím myslivců zcela dobrovolným a byl zbaven spoluúčasti na řízení myslivosti. Myslivecká sdružení se podle zákona o sdružování občanů č. 83/1990 Sb. stala samostatnými právními subjekty.

V roce 1992 byl název Český myslivecký svaz změněn na Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ). Česká republika je členem Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře CIC. Zastoupením ČR je pověřena ČMMJ. Od roku 1995 je ČMMJ také členem Federace mysliveckých organizací Evropské unie - F.A.C.E. – Na Slovensku obdobně působí Slovenský poľovnícky zväz.

Účely myslivosti

Myslivost není jen lov, což věděli vlastníci honiteb už ve zmíněném sněmovním roce 1573.

Myslivost znamená i povinnost zvěř chránit, poskytovat jí dostatek potravy vhodným přikrmováním i v zimě, ochraňovat ji před chorobami i útoky zvířat i lidí, zaručovat jí klid v době hájení, zlepšovat životní prostředí zejména odstraňováním monokultur v lesním hospodářství a zvyšovat různorodost dřevin v porostech, včetně těch, které poskytují zvěři ohryz nebo plody, a udržovat dostatek ploch kvůli bylinné složce potravy zvěře.

Myslivec ve svém revíru musí dobře znát složení a stavy zvěře vč. jejího věku a zdravotního stavu, stanoviště, chodníčky, oblíbená místa pastvy ap. To mu pak pomůže vytipovat správné kusy pro individuální lov a zdokonalit zážitky všem zúčastněným lovcům při velkých honech.

Pes - nenahraditelný pomocník

Dobře vycvičení psi vyhledávají zvěř, zadržují ji na místě, vypuzují ji z podzemních úkrytů i z houští... a jen díky pomoci dalších psů-specialistů dohledávají zvěř postřelenou, která by jinak přišla vniveč.

Člověk a pes už v dobách prehistorických pochopili, že budou-li spolupracovat, bude získávání obživy pro oba jednodušší. Za léta soužití se vyvinulo velké množství psích plemen s různými loveckými specializacemi, pro různé zeměpisné končiny, klimatické rázy i typy lovené zvěře; některá zanikala a jiná vznikala.

Tak, jak se postupem času snižuje význam ulovené zvěře pro jídelníček člověka, zbývá prostor pro relativně nové využití psích schopností: při různých výstavách a soutěžích, včetně těch specializovaných. Jednou z nich je i Memoriál Karla Podhajského jako vrcholná mezinárodní soutěž ohařů v ČR.

Sdílejte článek s přáteli

• > ročník 2011 <
• prosinec
• listopad

1. Německý špic
2. Silvestrovské ohňostroje
3. Móda na zimu
4. Národní plemena
5. Tady žiju přece já!
6. O povídání s Itynkou podruhé
7. Malá plemena psů
8. Život v 7 bodech
9. I psí bouda potřebuje zateplit
10. Otázky pro chovatele
11. Myslivost
12. Memoriál Karla Podhajského
13. Výživa psů v holistickém pojetí
14. Dušičková návštěva hřbitova se psem
15. Memoriál Jirky Pokorného
16. Noční hrátky oslavily sladkých 17 let
17. Balinéské kočky
18. Chlamydióza
19. Láska z ulice
20. Vy se ptáte, my odpovídáme
21. Holandský teplokrevník
22. Prima tečka za sezonou
23. Co byste měli udělat, když si domů
24. Morčata
25. Vakoveverka létavá
26. Hadilov písař
27. Zimování suchozemských želv
28. Klokani

• říjen
• září
• srpen
• červenec
• červen
• květen
• duben
• březen
• únor
• leden
• > ročník 2010 <
• > ročník 2009 <

---

• > ročník 2008 <

---

• > ročník 2007 <

---

• > ročník 2006 <

---

• > ročník 2005 <

---

• > ročník 2004 <

---

• > ročník 2002 <

---

• > ročník 2001 <

---

• > ročník 2000 <