Dušičková návštěva hřbitova se psem

Sdílejte článek s přáteli

O psích hřbitovech, kam mohou být po smrti naši psí společníci uloženi k věčnému spánku, existuje celá řada článků. Nejčastěji se z nich čtenář může dozvědět, kde se nový psí hřbitov otevřel a kde jeho kapacita již dosáhla své hranice. Jak je to ale v případě, že s pejskem chceme navštívit hřbitov, kde odpočívá jeho páníček? Jak vypadá návštěva obyčejného hřbitova s pejskem?

Se svou jorkšírkou Ejmy zažíváme tuto akci párkrát do roka. Kromě Vánoc a rodinných výročí navštěvujeme hrob mojí babičky i během listopadových Dušiček. Tomuto výletu samozřejmě odpovídá už domácí příprava, kdy se obě teple oblékneme a já připravím do kabelky svíčku a malou chryzantému v květináčku – odmítám totiž stát frontu na předražené smuteční věnečky před zdmi hřbitova. Vezmu si teplou bundu a Ejmy dostane – po těch letech už bez přemlouvání – svůj zeleno-oranžový svetřík s kapsičkou na zádech. Jakmile jsme oblečeny, vydáváme se pražskou hromadnou dopravou směrem k největšímu pražskému pohřebišti, na Olšany.

Hlavní bránu s cedulkou "Psům vstup zakázán" spolehlivě míjíme a raději zvolíme postranní vchod. Nevím, jestli by nějaký hlídač/vrátný dělal problémy, ale i tak je mi příjemnější do té oázy klidu proniknout malou brankou ve zdi, než projít majestátní bránou vedoucí přímo k obřadním síním.

Dušičky se staly dnem, kdy je dobře patrné, jaký vztah mají živí k mrtvým – lidmi se to zde jenom hemží. Při bližším pozorování ale zjistíte, že většinu návštěvníků tvoří zejména starší lidé, kteří se v místě piety mění v pokorné pozůstalé. Aha, vidím, že tamhle je starší manželský pár a s sebou má na vodítku střapatého křížence. A tamhle ta paní, co zrovna pokládá na hrob kytici podzimních květin, promlouvá ke svému čtyřnohému chlupatému příteli. Co mu asi říká? Vypráví mu o svých předcích, nebo ho jen kárá za to, že má sedět a nepobíhat po okolních hrobech? Samozřejmě, že nejen na hřbitovech je patrné, jak blízký vztah mají lidé ke psům. Jen na tomhle místě posledního odpočinku k sobě mají přece jen ještě o kousek blíž. Zřejmě to bude tím, že na hřbitov chodí lidé otevírat svá srdce; probírají se vzpomínkami, které chtějí někomu vyprávět a jejich domácí mazlíček se tak stává dokonalým posluchačem, nejbližším přítelem.

Procházím s Ejmy kolem nazdobených hrobů i kolem těch, na které jejich majitelé již docela zapomněli. Právě nás míjí spěchající kokršpaněl. Ejmy se lekne – asi nemá čisté svědomí – a z plných plic mu vynadá. Kokršpaněl si z ní nic nedělá a utíká dál. Asi se pozapomněl u nějakého označkovaného místa. Je vlastně dobře, že vidíme takhle volně pobíhat psa na hřbitově? Neměli by i tamti manželé nechat svého křížence v autě? Hřbitov je svým způsobem druh parku. A pokud mohou psi do parku, myslím si, že i na hřbitově by jejich výskyt neměl být zakázaný. Složitější už je to ale s arogancí majitelů psů – samozřejmostí by mělo být vodítko a papírový sáček, kterých se nejen v Praze vyskytuje na ulicích dostatek. Není nic horšího než čistit po návštěvě pietního místa, kdy je člověk naladěn tak nějak na vyšší úroveň, boty od psí hromádky. Nemám tedy tuto zkušenost, ale je docela možné, že je to dané spíš tím preventivním zákazem vstupu psů na hřbitovy.

Zdálky už vidím náš cíl – hrob mojí babičky. Někdo tu už byl, svítí tu plamínek svíčky. Položím na náhrobní desku chryzantémku a zapálím svíčku. Nemám ve zvyku rozprávět s mrtvými, ale vnitřním hlasem pozdravím a ve vzpomínkách si vybavuji svou babičku. Ejmy trpělivě čeká a pak stejnou cestou odcházíme zpět, domů.

Ejmy je můj první pes a já si neumím dost dobře představit, že jednoho dne odejde. Samozřejmě že vím, že tu nebude věčně, jen nevím, jaké to bude. Budu chodit i na její hrob, anebo jen doma zapálím svíčku za všechny zemřelé, tj. i za svou čtyřnohou kamarádku? Jak vlastně lidé vzpomínají na svoje pejsky a kočičky? Je psí hrob skvělý nápad, anebo je to jen mrhání penězi? Nevím. Ale moje Ejmy mi jednou bude hodně chybět...

Sdílejte článek s přáteli

• > ročník 2011 <
• prosinec
• listopad

1. Německý špic
2. Silvestrovské ohňostroje
3. Móda na zimu
4. Národní plemena
5. Tady žiju přece já!
6. O povídání s Itynkou podruhé
7. Malá plemena psů
8. Život v 7 bodech
9. I psí bouda potřebuje zateplit
10. Otázky pro chovatele
11. Myslivost
12. Memoriál Karla Podhajského
13. Výživa psů v holistickém pojetí
14. Dušičková návštěva hřbitova se psem
15. Memoriál Jirky Pokorného
16. Noční hrátky oslavily sladkých 17 let
17. Balinéské kočky
18. Chlamydióza
19. Láska z ulice
20. Vy se ptáte, my odpovídáme
21. Holandský teplokrevník
22. Prima tečka za sezonou
23. Co byste měli udělat, když si domů
24. Morčata
25. Vakoveverka létavá
26. Hadilov písař
27. Zimování suchozemských želv
28. Klokani

• říjen
• září
• srpen
• červenec
• červen
• květen
• duben
• březen
• únor
• leden
• > ročník 2010 <
• > ročník 2009 <

---

• > ročník 2008 <

---

• > ročník 2007 <

---

• > ročník 2006 <

---

• > ročník 2005 <

---

• > ročník 2004 <

---

• > ročník 2002 <

---

• > ročník 2001 <

---

• > ročník 2000 <