NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > listopad 2011 > Zimování suchozemských želv

Zimování suchozemských želv

Zvířecí horoskop pro vašeho čtyřnohého mazlíčka

V minulém dílu jsme si vysvětlili základní principy zimování „středomořských“ druhů suchozemských želv – zelenavé, vroubené a čtyřprsté (ta sice geograficky nespadá do středomořské oblasti, ale nároky na zimování jsou u ní stejné). Nyní se zaměříme na to, v čem želvy zimovat a jak zazimovat želvy chované v bytě. A také na to, jak zimování ukončit.

Při zimování musí být splněny základní předpoklady, kterými jsou hlavně: přiměřená teplota a vysoká vlhkost (80-100 %). Na zimování želvy ukládáme většinou do různých beden, nejlépe plastových, které jsou dobře udržovatelné. Pokud máme štěstí, a máme pro zimování ten optimální sklep (nejlépe takový, kde přes zimu dobře vydrží jablka nebo brambory), můžeme želvy ukládat třeba i do plastových přepravek na zeleninu. V prostorách, které jsou sušší, volíme spíše uzavřenější bedny, ve kterých se vlhkost drží lépe. Ale ani u těch nesmíme zapomenout na dostatek otvorů, pro výměnu vzduchu! Želva během zimování normálně dýchá, i když v mnohem pomalejší frekvenci, než při aktivním stavu. Nesmírně důležité je, abychom zimovací box dobře zajistili proti vniknutí hlodavců! Želva je při zimním spánku zcela bezbranná a nezvaná návštěva, v podobě myši nebo potkana, se jí může snadno stát osudnou. Proto pro zimování používáme boxy z pevnějších plastů, nebo jiných odolných materiálů, v žádném případě nepoužíváme otevřené, nebo papírové bedny. Při použití otevřených plastových beden (např. již zmíněných přepravek na zeleninu), musíme udělat opatření proti hlodavcům. Třeba tím, že celou bednu obalíme odolným drátěným pletivem s oky tak malými, aby jimi nemohla proniknout ani malá myš. Tato opatření nejsou nutná jedině v prostorech, u kterých jsme si 100% jisti, že tam hlodavec nemůže vniknout (např. lednice nebo speciální zimovací v zemi vyhloubené a vybetonované "štoly" nebo místnosti).

Jak postupovat při samotném zazimování?

Pokud želva bydlí celou sezónu venku, nebývá se zazimováním zpravidla vůbec žádný problém. Želva se na zimování připraví sama a potom už nezbývá, než jí jen sebrat, dát do zimovacího boxu a ten rovnou uložit do místa, kde stráví celou zimu. Můžeme jí v průběhu měsíce před zazimováním jednou, dvakrát či třikrát vykoupat, nejlépe v teplejších dnech. Koupeme ve vodě o teplotě cca 20-25 °C, po dobu 10-20 minut, hladina vody musí být taková, aby mohla želva pohodlně dýchat. Ale nutné to není, pokud máme ve výběhu koupací nádobu s vodou (což patří mezi základní vybavení výběhu), tak se želva vykoupe, kdy sama uzná za vhodné. O koupání želv před zimováním se trochu vedou spory, někdo říká, že se musí koupat důkladně, aby se želva dokonale vyprázdnila a zbytky potravy v ní pak nezůstávaly celou zimu. Na druhé straně je názor, že želva by v útrobách měla alespoň malé zbytky potravy mít, protože když se zcela vyprázdní, tak v jejím trávicím traktu vyhynou ty "dobré" trávicí bakteriální kultury. Když se tak stane, může mít želva po odzimování problém s rozkrmením. Je to logické, protože nemůže dobře fungovat trávicí systém, který je založen právě na správné funkci trávicích bakterií. Také osobně nejsem příznivcem přílišného koupání před zimováním. Zimovat se dá v nejrůznějších substrátech, které splňují základní požadavek na to, aby dostatečně dokázaly udržet vlhkost. Jimi mohou být například vlhké noviny, čisté látkové pleny, bukové listí, kůrový substrát, přesáté hobliny, sláma, rašelina... Postupujeme tak, že na dno nádoby dáme 5-10 cm vysokou vrstvu kůrového substrátu (terarijní kůra, nejlépe jedlová nebo piniová), rašeliny nebo hoblin. Tato vrstva izoluje od spodu a želva se do ní může trochu "zavrtat". Želvu položíme na substrát a kolem ní i nad ní rozprostřeme materiál, který bude držet vlhkost. Ten by měl být navrstven tak, aby se zajistil dostatečný přísun vzduchu. Velmi se osvědčili obyčejné noviny, které jednoduše zmuchláme a jimi vyplníme prostor kolem i nad zvířetem. Materiál uvnitř dobře navlhčíme, noviny nejlépe rozprašovačem, látkové pleny namočíme a vyždímáme tak, aby z nich nekapala voda. Pokud máme želv více, zimujeme je po 2-4 kusech, volíme tak veliký box, aby se želvy vešly vedle sebe a ještě mezi nimi zbyl cca 10 cm prostor, nedáváme je nad sebe. Před uložením do zimovacího boxu je dobré ještě zaznamenat váhu želvy, abychom měli po odzimování srovnání. Během zimování by želva neměla "shodit" více jak 10 % své hmotnosti.

Pokud chováme želvu uvnitř, je příprava na zimování o něco složitější. Musíme jí na zimování postupně připravit my. Začneme přibližně měsíc až 6 týdnů před zazimování. Nejprve v teráriu vypneme zdroj tepla (zpravidla žárovku), můžeme začít postupně a nejprve světlo jen omezit. Na spínacích hodinách nastavíme kratší časový interval, například tři hodiny dopoledne a tři hodiny odpoledne. Asi po týdnu světlo vypneme úplně. Zároveň omezíme přísun potravy. Vodu k dispozici ponecháme. Po přibližně dvou až třech týdnech bychom měli pozorovat, že želva je méně aktivní, více času tráví v úkrytu, popřípadě se zahrabává do substrátu. V tu dobu želvu přeneseme do prostor s nižší teplotou (kolem 12-16 °C), můžeme využít nevytápěný pokoj, chodbu nebo verandu. Nemusíme jí stěhovat s celým teráriem, použít můžeme přiměřeně velký box, vybavený alespoň 10 cm vysokou vrstvou substrátu, úkrytem a miskou s vodou. Tam želvu ponecháme několik dní až dva týdny, během té doby jí pozorujeme a když začne být málo aktivní a usínat, tak jí přendáme do vlastního zimoviště způsobem, který je popsán v předchozím odstavci.

Během zimy je třeba hlídat především to, jestli je v zimovacím prostoru správná teplota. Tedy cca 4-8 °C, přičemž krátkodobý výkyv o pár stupínků, pod nebo nad toto rozmezí, většinou nevadí. Dokonce jsou i případy, kdy želvy vydržely zimování, i když teplota klesla pod nulu – ale podotýkám, že to byl pokles pod bod mrazu jen nepatrný, netrval déle než pár hodin. Dále je nutné kontrolovat, jestli příliš nevysychá substrát, ve kterém želva zimuje. Pokud je moc vyschlý, tak ho opět navlhčíme. Želvu během zimování občas kontrolujeme vizuálně, případně provedeme test reakce tím, že lehce poklepeme na zadní končetiny, želva by měla reagovat alespoň malým pohybem. Kontroly nemusí být příliš časté, ať želvu zbytečně nevyrušujeme. Želva bývá během zimování víceméně zatažená do krunýře a má zavřené oči. Pokud je želva v neobvyklé pozici, má nohy a hlavu příliš vytaženou z krunýře, má zvláštně zbarvenou kůži, či se nám jinak nezdá, tak raději předčasně zimování ukončíme.

Želvy chované ve venkovním výběhu zimujeme do doby, než je venku teplota alespoň kol 10 °C, což bývá většinou během dubna až května. Po odzimování je dobré želvu vykoupat, aby se napila. Pak jí umístíme rovnou do výběhu. Ihned začneme podávat krmivo, potravu by měla začít přijímat během několika dní. Želvy chované uvnitř vyndáváme ze zimoviště během března až dubna. Želvu umístíme do prostor s nižší teplotou (cca 15-19 °C) a tam jí necháme pár dní, než se probudí, opět jí vykoupeme. Poté jí přendáme do terária. Po odzimování podáváme hodnotnou stravu (mladé pampelišky, jetel, jitrocel, listy i květy, obohacené o vitaminominerální přípravky).

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Tera, z rubriky Hospodářská, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Tera

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Ještěrky VOODOO! (říjen 2011)
• Gekon zední (říjen 2011)
• Zimování suchozemských želv (říjen 2011)
• Achatina achatina – oblovka velká (květen 2011)
• Kudlanky v insektáriích (květen 2011)

VYDÁNÍ ČASOPISU: