NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2011 > Národní plemena [1. strana ze 2 stran]

Národní plemena

Tak rozlehlé a členité území, jako je i bývalo Rusko, muselo dát vzniknout množství nejrůznějších plemen. Jiné typy psů byly zapotřebí v nejsevernějších částech země, jiné v úrodných nížinách, pro lov nejrůznějších zvířat, k pasení stád, tahání saní nebo pro potěchu šlechty.

Kolik plemen znáš...

Barzoj, ruský toy, východo- a západosibiřská lajka, rusko-evropská lajka, kavkazský pastevecký pes, středoasijský pastevecký alabaj, jihoruský ovčák, samojed, sibiřský husky a černý ruský teriér jsou uznanými plemeny FCI, další – chortaja borzaja, moskevský strážní pes a ruská barevná bolonka jsou na "čekací listině" a anglické a americké prameny uvádějí ještě několik dalších plemen: jihoruského stepního a čerkeského chrta, ruského strakatého a ruského žlutého honiče, ruského španěla, ruského ohaře, moskevského vodního psa, karelo-finskou lajku, ruského medvědího psa, zakavkazského horského psa, něneckou pastýřskou lajku a severovýchodní saňovou lajku. Přestože se po jistou dobu vyvíjelo mnoho plemen i v rámci dnes historického státního útvaru zvaného Sovětský svaz, po svém znovuosamostatnění čekají na uznání svých národních plemen i Kyrgyzstán (s kyrgyzským chrtem), Kazachstán, Uzbekistán a Turkmenistán společnými silami se středoasijským chrtem tazy, Litva má litevského honiče, Lotyšsko kurského a lotyšského honiče, Estonsko honiče estonského a Bělorusko běloruského ovčáka.

A jen pro upřesnění dodáme, že samojed má sice ve standardu FCI jako oblast původu uvedené severní Rusko a Sibiř, ale patronaci nad plemenem drží Severská kynologická unie; a sibiřský husky je podle FCI plemenem americkým, kdežto AKC a KC ho mají za plemeno ruské.

RUSKÁ ŠLECHTA: CHRTI

Barzoj

Mezi ruskými chrty kraluje barzoj. Má na to vznosnou postavu, hedvábný šat, ušlechtilý tvar hlavy, elegantní pohyby a vznešenou, ba až přezíravou povahu. Jeho předchůdci byli využíváni k přízemnějším činnostem, než je dnešní účast barzojů na dostizích: lovili vlky v nekonečných ruských lesích a čas od času byli kříženi s místními ovčáckými psy. Stali se z nich dokonalí lovci, nejen k ochraně životů prostého lidu i jejich stád před přemnoženými vlky, ale nakonec i ku potěše panstva.

Barzojové lovili v párech a úspěšnost spočívala v tom, jak dokonale byla dvojice sehraná. Když nadháněči vlky vyplašili, barzojové střelhbitě vyrazili, šelmu dohonili a každý z jedné strany ji současně chytli za krk a strhli k zemi. Lovec pak pohodlně došel a vlka buď zabodl dýkou, nebo spoutal.

Šlechtické štvanice se konaly na mnohonásobně vyšší úrovni. Barzojové bývali na místo lovu dopravováni v kočárech nebo na saních, přičemž všichni zúčastnění – lovci, náhončí, psi i koně – byli nákladně vyšňořeni. Ty nejmocnější rody vlastnily až 150 barzojů.

Barzojové se cenili jako velká vzácnost a mimo carské Rusko se dostávali na další královské dvory formou darů. Tuhle okolnost jim nakonec přičetla vítězná dělnicko-rolnická třída k tíži a barzoj ve své domovině téměř vyhynul. Naštěstí už bylo v Evropě i mimo ni dost skvělých představitelů plemena k tomu, aby se barzoj po téměř devadesáti letech vyhnanství nakonec do Ruska vrátil.

Čerkeský chrt

Je podobný barzojovi, ale má delší nohy a rychleji běhá, srst má kratší a rovnější, tvar hlavy je o něco kratší. Zlí jazykové tvrdí, že je chytřejší než barzoj. Podle místa svého původu v jižním Rusku bývá nazýván orlovský vlkodav, i když ho pro lov v hornatých oblastech vyšlechtili zdejší Čerkesové.

Kolem roku 1880 triumfoval na evropských výstavách nádherný červený exemplář jménem Domovoj, ale mezi chovateli se nakonec ze záhadných důvodů plemeno neuchytilo.

Z Ruska přicházejí čas od času zmínky o formě čerkeský honič, ale není jisté, jestli se jen někdo "neztratil v překladu".

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA