NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2011 > Zimomřivost [1. strana ze 2 stran]

Zimomřivost

Hlavní příčinou zimomřivosti jsou hormonální změny, které s sebou přináší pokročilejší věk a někdy také nemoc, konkrétně porucha funkce žláz s vnitřní sekrecí. Starší a staří psi nemají tak účinnou termoregulaci, jako mívali zamlada. Kromě toho více spí a méně se pohybují, ať už proto, že trpí nějakým neduhem pohybového aparátu, případně zhoršeným viděním či sluchem, nebo že je v pohybu omezuje obezita; a zhoršuje se i psychika - venku se nechávají znervózňovat novými pachy a situacemi, a tak raději zůstávají v dobře známém prostředí.

Na zimomřivosti přidá i případná vyhublost starých psů, kteří mívají suchou a nekvalitní kůži a nechrání je ani minimální tuková podkožní zásoba. Rovněž srst je v pokročilejším věku řidší a kůži chrání jen částečně. Menší chuť k pohybu, ať už kvůli bolestivosti kloubů, nebo pro tloušťku a s ní spojené dechové obtíže způsobuje, že pes chodí jen v nutných případech a velmi úsporně, takže se nezahřeje ani fyzickou aktivitou. Psí senioři dobře vědí, jaké počasí je venku čeká, a za mrazivých a deštivých večerů se jim na delší procházky rozhodně nechce. Vznikne tak začarovaný kruh, ze kterého jen obtížně vystoupíte.

Jak zimomřivost omezit

Poraďte se s veterinářem, má-li smysl nechat vyšetřit hladinu příslušných hormonů v krvi psa a jejich případný deficit doplňovat léky.

Také poruchy příjmu potravy je třeba řešit s odborníky. Že obezita zkracuje život, je všeobecně známý fakt, ale ruku na srdce – i valná většina lidí stejně nosí nějaké to kilo navíc.

Ke stáří se přirozeně snižuje tělesná aktivita a tím i energetická spotřeba. Proto pes v této životní fázi potřebuje méně kaloricky hodnotného, ale zato stravitelnějšího krmiva. Většina psů si ovšem zachová stejnou chuť k jídlu a jejich pánové jim podávají krmení podle zaběhnutých stereotypů. Tělo tak dostává mnohem víc kalorií, než skutečně spotřebuje. Pokud včas neupravíte výživový režim, váš pes ztloustne, zleniví, zchoulostiví a dříve nebo později vážně onemocní, což ovlivní délku jeho života. Podvyživení psi zase často ztrácejí zájem o okolní dění, trpívají větší zimomřivostí a hůře se pohybují, protože jejich kosterní aparát nemá řádnou oporu ve svalové hmotě. Vyhublost může mít příčiny v nechutenství, nebo naopak v případě patologické žravosti v neschopnosti organismu odčerpávat z potravy v průběhu trávicího procesu potřebné živiny, a nebo dokonce v tom, že psovi zeslábl zrak natolik, že potravu v misce nevidí (ztráta čichu je ovšem u psů zcela výjimečná).

Najít taky musíte nejvhodnější tělesnou námahu, přiměřenou fyzickým možnostem psa. Délku procházek je třeba zkracovat a pokud možno zvýšit jejich počet alespoň o jednu denně. I minimum pohybu pomůže když ne zlepšit, pak alespoň udržet kondici, pohyblivost, zažívání a koneckonců i psychiku v relativně dobrých mezích.

Teplo domova

Zimomřivý pes může samozřejmě prochladnout a onemocnět, i když má z pohledu pána po léta stále stejný režim. Pravděpodobně už na psa dolehly roky a je třeba přehodnotit řadu zavedených postupů a aktivit.

Vzhledem k tomu, že malá plemena se obvykle dožívají vyššího věku než velká a obří, a že záleží na rodových i získaných dispozicích, především na výživě, veterinární péči a životním režimu psa, je těžké stanovit jednotně vzorec pro výpočet stáří. Orientačně se uvádí hranice dvou třetin průměrného života plemena, a samozřejmě důležitým ukazatelem jsou především řetězící se vnější příznaky blížícího se stáří – krom zmíněné zimomřivosti třebas ztráta elánu, zažívací a trávicí obtíže, šedivějící srst…

Plemena, která dosud žila celý rok venku a za jediné správné místo k odpočinku pokládala sněhovou závěj před prahem domu, teď možná ocení zateplenou boudu za větrem a s měkčí podložkou, která nejen izoluje odspodu, ale navíc ulehčí opotřebovaným kloubům.

Seniorům "domácím" připravte po pelíšku v každé místnosti, na místech, kde není průvan, nejlépe poblíž zdroje tepla. Dosud vás následovali po celém bytě a polehávali přímo na zemi, ale teď už mají řidší srst, tenčí kůži a bolavé klouby. A aby zůstali na základním stanovišti, to jim nedá smysl pro kolektiv i pro povinnost (a co kdybyste otevřeli lednici?).

Sdílejte článek s přáteli

DALŠÍ STRANA