NAVIGACE: PlanetaZvirat.cz > Časopis > prosinec 2011 > Zmije růžkatá

Zmije růžkatá

Vipera ammodytes (LINNAEUS, 1758)

Základní údaje

Trojúhelníkovitá, zploštělá "žabí" hlava zmije růžkaté je výrazně oddělena od silného těla. Na špičce čenichu se tyčí růžek, pokrytý několika šupinami. Oči mají svislé zřítelnice. Zbarvení těla bývá v různých odstínech šedé, hnědé či červenavé s tmavým klikatým pruhem na hřbetě. Samci jsou nejčastěji šedostříbřití, samice hnědočervené. Konec ocásku je žlutý, zelený nebo oranžový. Z řeckého ostrova Korfu (Kerkyra) byli popsáni jednobarevní jedinci.

Zmije růžkaté dorůstají obvykle do 75 cm. Největší délky dosáhl samec z jihorakouské populace – 110 cm. Naopak na ostrovech (např. Krk, Kyklady) existují malé formy. Z přírody jsou známi hypotetičtí, z chovů faktičtí, kříženci se zmijí obecnou (Vipera berus) a zmijí skvrnitou neboli jurskou (Vipera aspis). Rozeznávány jsou následující poddruhy zmije růžkaté s uvedeným areálem (Biella 1983, Hegner, bez vročení ):

Vipera ammodytes ammodytes: Severovýchodní Itálie, Slovinsko, Istrie, Dalmácie včetně řady přilehlých ostrovů, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora, severní Albánie, jihozápadní Rumunsko (Banát). Člověkem byl tento poddruh vysazen ve švýcarském kantonu Tessin. Dnes jsou k Vipera ammodytes ammodytes řazeny i bývalé poddruhy Vipera ammodytes ruffoi (severní Itálie – Jižní Tyrolsko) a Vipera ammodytes gregorwallneri (jižní Rakousko – Korutany, Štýrsko).

Vipera ammodytes meridionalis: Střední a jižní Albánie, Makedonie, jihozápadní Bulharsko, Řecko, Kyklady, Malá Asie.

Vipera ammodytes montandoni: Východní Rumunsko (Dobrudža), východní Bulharsko a evropská část Turecka.

Dříve rozlišovaný poddruh Vipera ammodytes transcaucasiana z Arménie, Gruzie, Ázerbajdžánu a severovýchodního Turecka je v současnosti považován za samostatný druh.

Zmije osidlují suchá, křovinatá a kamenitá místa. Výškově se vyskytují od mořského pobřeží do 1 500–2 000 metrů nad mořem. Neobývají písčité lokality, jak je možné chybně vyvozovat z překladu vědeckého druhového označení: ammodytes = "v písku se plazící, potápějící". Na Balkáně jsou zmije růžkaté velmi rozšířené, ale protože přes léto mají soumračnou aktivitu, ucházejí často pozornosti. A to je pro ně jen dobře, protože místním obyvatelstvem jsou obávány a ubíjeny.

Jedovatost

Zmije mají tzv. solenoglyfní typ jedových zubů, které jsou dva v horní čelisti, dlouhé, duté, s kanálkem napojeným na jedovou žlázu. Nacházejí se v tlamě sklopené dozadu, had je při kousnutí dokáže aktivně vztyčit. V jedu jsou obsaženy převážně složky hemotoxické, způsobující rozklad krevních buněk. Při obranném uštknutí člověka vzniká v místě intoxikace otok, který se postupně rozšiřuje a je doprovázen bolestí. Často se také různě po těle objevují krevní podlitiny, postižený zvrací a je sláb. V akutních případech dochází ke zničení cévního systému, poruchám srážlivosti krve a vnitřnímu krvácení. Uštknutí tímto běžně chovaným druhem bývá podceňováno, ale dokáže způsobit i smrt člověka. Složení jedu se mění během ontogenetického vývoje, takže uštknutí mládětem může mít odlišný průběh od uštknutí dospělým jedincem – mnohdy má charakter alergické reakce (Voženílek 2002). Pokud již k pokousání člověka zmijí dojde, měl by být pacient vždy co nejdříve dopraven k lékaři, který zváží aplikaci séra. Užívá se běžně dostupného séra proti evropským zmijím (serum antiviperinum equum), to je ostatně získáváno imunizací koní jedem právě zmijí růžkatých.

Chov

Zmije růžkaté patří k chovateli oblíbeným hadům, protože již v počátcích teraristiky byly dováženy z balkánských zemí a v teráriích se ukázaly jako klidné a nenáročné. Z evropských zmijí jde o druh, který se umělým podmínkám v péči člověka přizpůsobí nejsnáze. U nás existuje silná terarijní populace, řada chovatelů dosahuje každoročně odchovů a mláďata levně nabízí.

Zmijím vyhovuje univerzálně zařízené suché terárium s úkrytem (nejlépe uzavíratelným), miskou na vodu a denní teplotou 25– 8 ?C, s nočním poklesem na teplotu pokojovou. Hadi v přírodě loví hlodavce, rejsky, drobné ptáky a ještěrky, v teráriu dobře přijímají laboratorní myši. Pro dobrý zdravotní stav zmijí a dosažení rozmnožení lze doporučit zimní klid v délce 3–4 měsíců. Po něm, nejčastěji v květnu, dochází k páření, kterému předcházejí souboje samců. Ti se při nich vzájemně přetlačují, jen zřídka se napadnou kousáním. Samice jsou vejcoživorodé, v srpnu nebo v září rodí 4–20 mláďat dlouhých 14–26cm (Hegner, bez vročení). V literatuře jsou zaznamenány délky novorozených zmijí z celkem šestnácti terarijních "porodů" v rozmezí 17,5–21 cm (Voženílek 2002). Mladí hadi se v přírodních podmínkách živí stonožkami rodu Scolopendra, sarančaty, především však mláďaty ještěrek a krátkonožkami. Někdy proto v teráriu odmítají holá myšata a musí být několikrát uměle nakrmeni. Většinou poté začnou požírat myšata a jejich další odchov je bezproblémový.

Teraristé, kteří mají zmije ve svých nádržích, by měli dodržovat obecně platné zásady chovu jedovatých hadů, např.: zletilý chovatel, uzamykatelné terárium, samostatná chovatelská místnost, kterou nemůže případně uprchlý had nikudy opustit, nekontaktní způsob chovu – manipulace s hady a v teráriích pomocí háčků, kleští apod., nepřípustnost jakékoli manipulace pod vlivem alkoholu atp. Odpovědný chovatel nesmí ohrozit své okolí a možnost vlastního ohrožení musí minimalizovat.

Legislativně je chov jedovatých hadů upraven zákonem na ochranu zvířat proti týrání a s ním související vyhláškou Ministerstva zemědělství ČR, která stanoví "druhy vyžadující zvláštní péči" – mezi ně jsou zařazeni všichni jedovatí plazi. Chov povoluje místně příslušná okresní veterinární správa a vydání povolení je zpoplatněno.

Sdílejte článek s přáteli

:: ZOBRAZTE INZERÁTY
z rubriky Tera, z rubriky Hospodářská, z dalších rubrik...

:: VLOŽTE REKLAMU
Jen my Vám zajistíme DOKONALOU reklamní plochu pro Vaši firmu, pro Vaše výrobky, pro Vaše služby...
INTERNET – NOVINY – ČASOPISY – TELETEXT TV NOVA

:: DOPORUČTE ČLÁNEK EMAILEM

:: VYTISKNĚTE SI TENTO ČLÁNEK

:: DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉMATIKY: Tera

:: SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:
• Zimování suchozemských želv (listopad 2011)
• Ještěrky VOODOO! (říjen 2011)
• Gekon zední (říjen 2011)
• Zimování suchozemských želv (říjen 2011)
• Achatina achatina – oblovka velká (květen 2011)

VYDÁNÍ ČASOPISU: